Zločinem je jednání člověka (zločince), kterým iniciuje násilí proti jinému člověku(oběti). Jinými slovy, zločin = útok jednoho na práva (osobu a majetek) druhého.

Zločinu se proto nikdo nemůže dopustit bez interakce s další osobou. Právě poškození práv člověka (oběti) je tím "zlem", které z činu dělá zločin. Jen to je důvodem, proč se takovému jednání lidé brání a proč je ospravedlnitelné pachatele trestat.

Zločin bez oběti je tedy protimluv, nemůže existovat, podobně, jako krádež bez okradené/ho, vražda bez zavražděné/ho, znásilnění bez znásilněné/ho.

Ukažme si, co z toho lze mimo jiné odvodit:

1. Pokud je člověk zcela sám a neovlivní nikoho dalšího, nemůže se zločinu dopustit ani teoreticky.

2. Ovlivňují-li se vzájemně svým jednáním dva lidé, bez souvislosti s kýmkoli třetím, zločinu se mohou dopustit každý pouze na tom druhém. Nikdo jiný není ovlivněn, takže nemůže být ani jejich obětí.

Zkusme to aplikovat na konkrétní příklad:

1. Pokud si tedy například vypěstuji (sám, bez účasti kohokoli jiného) rostlinu konopí, sklidím jí, usuším, a její část následně vykouřím, nemohu se dopustit zločinu. Tím si mohu být jistý zcela bez ohledu na to, co se píše v trestním zákonu.

2. Pokud bych části této rostliny poté prodal kamarádovi (ten by si to dobrovolně koupil), šlo by o interakci - směnu mezi dvěma lidmi. Obětí mého činu (prodeje) by nemohl být nikdo třetí, protože nikdo třetí se směny neúčastnil. Vím-li, že dotyčný kamarád se směny zúčastnil z vlastní vůle a poškozen nebyl, naopak, hodnotí směnu jako zvýšení svého užitku/prospěchu, tak nemůže být v žádném smyslu mou obětí, a já se proto nemohl dopustit žádného zločinu (zcela bez ohledu na to, co se píše v trestním zákonu).

Naopak policista, který by mě za tento prodej zatýkal či pokutoval, by vůči mně násilí inicioval (útočil by na mou osobu či majetek), dopouštěl by se tak zločinu.

Z definice na prvním řádku tedy plyne jednoznačný závěr:Výroba a distribuce drog zločinem není, zatímco trestní stíhání takové činnosti zločinem je.