Prezident odmítl jmenovat soudcem čekatele Petra Langra a zdůvodnil to tím, že si nenechá od soudu nic nařizovat. Prezident tak trvá na svém již tři roky starém rozhodnutí: Tehdy Václavu Klausovi zase vadilo, že je Langer příliš mladý, nebylo mu třicet let, ač příslušná norma hovoří o věkové hranici pětadvaceti let.

Městský soud v Praze loni v červnu Klausovi uložil, aby do17. ledna 2008 Langra do funkce soudce jmenoval, nebo své odmítavé stanovisko odpovídajícím způsobem zdůvodnil, přičemž takových důvodů není mnoho: Pan Langer by nesměl být českým občanem, neměl by právnické vzdělání nebo by nesměl být bezúhonný.

Přestože čekatel všechny předepsané podmínky splňuje, prezident odmítl a čeká na názor Nejvyššího správního soudu a je ochoten celý spor táhnout až k Ústavnímu soudu. Langer naopak Klausovo rozhodnutí od samého počátku považoval za diskriminační. Prezident mezitím méně odbojné soudce jmenoval a někteří své žaloby stáhli.

Václav Klaus podal navíc stížnost na dvě soudkyně, které o sporu mají rozhodovat, protože i ty nastoupily do svých funkcí před třicítkou, jedné bylo 24 a druhé 25 let. Prezident se domníval, že by mohly být podjaté. Senát Nejvyššího správního soudu ale 2. ledna rozhodl, že podjaté být nemohou. Na konečný rozsudek se tedy bude ještě čekat.

Spor lze shrnout do jedné věty: Prezident vnímá jmenování soudců jako suverénní čin hlavy státu, ministerstvo a soudci jako normální správní akt a jako takový musí být přezkoumatelný a zdůvodnitelný.

Kritici tvrdí, že prezident se svévolně snaží rozšiřovat své pravomoci. Má to logiku, protože v našem pojetí je prezident pouze nejvyšší státní úředník, nejvyšší člen exekutivy. Sice ho dle ústavy, hlavy třetí, článku 65, nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt, ale prezident může být stíhán pro velezradu, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu. Trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt.

Za tímto sporem, jakož i třeba spory bývalého předsedy Miloše Zemana se soudy, kterým se odmítl podřídit, je však možné tušit hlubší problém naší společnosti, který naši zemi stále činí v očích staré Evropy nestandardní zemí. Jakmile se i politické elity chopí iniciativy a pokouší se vymyslet triky, jak obejít intenci nějakého zákona, je to vždy špatný signál pro celou společnost. Znakem řádně fungující společnosti je, že naopak elity zákony dobrovolně následují a že soudy mohou jejich správní rozhodnutí přezkoumávat, proto se hovoří o justici jako o třetí mocnosti ve státě. Každé nedobrovolné vymáhání práva na elitách podkopává právní vědomí země.

Je zajímavé, že toto nechápe zrovna Václav Klaus, který je původním povoláním ekonom, neboť většina studií o fungování trhu se shoduje na jednom: tvorba rozsáhlého kapitálu je v prvé řadě záležitost právní. Právní řád je katalyzátor organizace trhů. A nastolení řádného právního řádu není primárně právní úkol, ale politický. Osvobození lidí od nefungujícího zákona je politický úkol, a proto právě politici se musí zákonům transparentně podřizovat. Pokud se nám tohle nepovede, budeme stále přiřazováni k třetímu světu, jako to naposled učinil Hernando de Soto se svými spolupracovníky v knize Mystérium kapitálu. Jen zákon je nástrojem fixace a zvěčnění kapitálu.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel