V posledních dnech se pozornost médií stále častěji obrací k problematice nového zákona o státním zastupitelství. Bezprostředním podnětem je předložení předlohy ministryní spravedlnosti Helenou Válkovou k projednání poslaneckému klubu hnutí ANO. Podobně jako v případě energetického zákona také zde dochází k zásadním rozporům mezi resortním ministerstvem a vedením úřadu, který se má spolu s celou soustavou státního zastupitelství novým zákonem řídit. Koncepce ministerstva spravedlnosti se podstatně liší od návrhu z dílny státního zastupitelství, který již dříve prošel vládou do Poslanecké sněmovny, odkud jej stáhla exministryně spravedlnosti Marie Benešová. Je navíc v rozporu s původním vládním záměrem zákona. Ke střetu obou představ dojde na semináři, který na popud spolku Šalamoun pořádá 14. listopadu Ústavněprávní výbor Poslanecké sněmovny.

Přes jinak rozdílný přístup se obě strany shodují v názoru, že nová zákonná úprava má umožnit zvýšení tlaku na odpovědnost státních zástupců za nesprávný výkon služby. Je chvályhodné, že aspoň v tomto bodě je shoda a přichází to „za pět minut dvanáct“. Vycházejí totiž najevo stále další a další případy nadužívání vazby, neúnosných průtahů trestního řízení či vadných rozsudků spočívajících na výsledcích vadného přípravného řízení či jiných pochybeních státních zástupců poškozujících účastníky trestního řízení. Postižení se začali učit využívat zákonného oprávnění žádat finanční náhradu za způsobenou škodu a vyplacené částky rok od roku stále více zatěžují státní rozpočet. Státní zástupci se na jejich úhradě nepodílejí ani malou regresní náhradou. Podle současné právní úpravy nelze jejich spoluúčast požadovat, pokud nebyli za konkrétní provinění odsouzeni kárným soudem. Jenže kárná řízení se státními zástupci jsou jen ojedinělá, ačkoli každý vedoucí státní zástupce od okresního státního zástupce nahoru má pravomoc kárného žalobce. Zákon jim ale neukládá stíhat každé kárné provinění, o kterém se dozví, a v praxi naopak vedoucí státní zástupci přistupují ke stížnostem na své podřízené z pozice „obrany hradu“.

A právě v době, kdy se vede spor o podobu zákona, se možná rodí další hrozba kladení nároků vůči státu na vysokou náhradu škody. Souvisí s jedním z nejzávažnějších případů daňových podvodů v polistopadové historii státu, který právě rozplétá protikorupční policie pod dozorem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci.

Trestná činnost proběhla podle obvyklého vzorce, po kterém podvodníci sahají stále znova a znova, i když postup podle něj téměř vždy celkem spolehlivě končí před trestním senátem: v zahraničí se nakoupí bez daně pohonné hmoty, které účelově založené firmy rozprodají v tuzemsku za cenu, zahrnující daň, pak ale příjem nezdaní a jejich šéfové - bílí koně - se pokusí zmizet v neznámu. V našem případě měla základní jednotka sídlo v Rakousku a postupně na sebe nabalila až padesát dočasných firem působících v České republice, na Slovensku a v Maďarsku. Pachatelé prostřednictvím této sítě v období od března 2012 do května 2013, kdy jejich obchodování zastavila policie, poškodili stát krácením daně přibližně o 2,3 miliardy Kč.

Mezi zadrženými podezřelými je významnou postavou pan P.P., který se doznal, že se aktivně podílel na založení sítě a na řízení její činnosti a měl významný podíl na jejích výnosech. Pomáhala mu manželka M.P., která mimo jiné spravovala některé účty, přes které probíhaly peníze z podvodných obchodů. Když ale policie 23. března 2014 sdělila patnácti podezřelým zahájení trestního stíhání, tito manželé mezi nimi nebyli. Jsou stále v postavení svědků, ač se mohou domlouvat na sjednocení postupu se svědky a podezřelými, kteří nejsou ve vazbě. Dozorový státní zástupce Aleš Sosík dosud nedospěl k názoru, že by měli být také stíháni, o uvalení vazby nemluvě. Podle trestního řádu je ale státní zástupce povinen z moci úřední stíhat každý trestný čin, o kterém se dozví. Nedbá toho a jeho nadřízeným to patrně nevadí.

Ve vazbě ale dosud zůstává lékař a mezinárodní obchodník Shahram Zadeh, český občan íránské národnosti, akcionář společnosti Strong Strike a.s., která organizátorům poskytla velkou půjčku s úrokem 10 % p.a. Do styku s pachateli přišel při jednání o půjčku až v době, kdy již podvodné obchody běžely naplno. Obvinění, že podvod zosnoval a zorganizoval, tak zní protismyslně. Podstatná většina svědků a podezřelých buď o jeho existenci vůbec neví, nebo o něm jen slyšeli. Pokud s ním přišli do styku, shodně vypovídají, že pro řízení sítě a jejích obchodů neměl potřebné znalosti a do obchodů neviděl, ani ho nezajímaly. Jediný, kdo ho usvědčuje, je právě zmíněný pan P.P., zatímco jeho manželka jeho účast na řízení sítě vyvrací. Přes pochybnost důkazů proti němu jeho obhájkyně při vazebním zasedání, bývalá nejvyšší státní zástupkyně a exministryně spravedlnosti Marie Benešová, nedokázala přesvědčit soud o nesmyslnosti návrhu státního zástupce na uvalení vazby. Názor na rozhodnutí pak vyjádřila jednoznačně: „Myslím si, že zde v tomto státě platí, že bychom nejprve měli mít důkazy a pak uvalit vazbu, a ne že uvalíme vazbu a pak sháníme důkazy. To si myslím, že je špatně, a bohužel několik kauz takto v současné době trpí a obávám se, že i tato.“

Státní zástupce na vazbě trvá sveřepě. Souhlasil s propuštěním dvou dalších obviněných proti kauci 500 tisíc Kč a pět milionů, v případě Shahrama Zadeha kauci zásadně odmítl. Nic neriskuje: bude-li obviněný později zproštěn, stát mu zaplatí značné odškodné nejen za dny strávené ve vazbě, ale také za zmařené obchody. Aleše Sosíka se to nejspíš nijak nedotkne a dá se předpokládat, že vědom si beztrestnosti bude obdobným způsobem jednat i v budoucích kauzách.

Obhájci vytýkají policii i státnímu zástupci spoustu větších nebo menších poklesků proti procesním předpisům. Je to jejich práce, jsou za to placeni, nelze se jim divit, i když možná něco přeženou. Ale nebylo by vhodné jejich výhrady přejít bez povšimnutí, protože je jich neobvykle hodně a některé mají podklad zcela nezpochybnitelný. Závěr, že řízení proti Sharamu Zadehovi neprobíhá v přísném souladu se zásadami spravedlivého procesu, má přinejmenším částečné opodstatnění.

Věc má poněkud pikantní souvislost. Sám pan P.P. je dlužníkem Sharama Zadeha. Z vězení jej věřitel k splacení dluhu asi nedonutí. Tento modus operandi dlužníků, kteří nechtějí splatit své dluhy, není zcela ojedinělý: poslat věřitele do vězení je velmi efektivní způsob, jak si zajistit klid. A spoluprací s policií se dají zabít dvě mouchy jednou ranou: dosáhne se jí „měkčího“ zacházení s obviněným během řízení a navíc doznání a účinná lítost jsou polehčující okolnosti, které mohou obžalovanému pomoci k nižšímu trestu.