15.9.2019 | Svátek má Jolana


PRÁVO: Pouta, důstojnost a právní stát

31.5.2018

Opakuje se to stále. Na televizní obrazovce i v každodenní praxi. K soudu míří jedinec, o jehož právech bude rozhodováno – o jeho svobodě, vině, trestu. Míří na vazební zasedání, zkrácené řízení či hlavní líčení. Míří k odvolacímu soudu. A všichni tito muži a ženy mají jedno společné. Jsou v poutech – jednou na řetízku, jednou v takzvaném “medvědu”.

Když pak k osudu na vazební zasedání zamíří jedinec bez pout, je to událost, jako kdyby přistáli na Václavském náměstí Marťani nebo vlak z Brna přijel včas. Ptám se otázkou řečnickou: „Víte, vážení čtenáři, jaký předpis toto předvádění lidí jako zvířátek a osob, u nichž je v učebnicích fráze o presumpci neviny, upravuje a řídí? Jsem si jist, že jen tušíte, a to i ti, kteří to máte takříkajíc na stole každý den. Nejde mi zde o nachytání a poukazování na slovíčkaření.

Jde o poukázání na to, že jde o zažitou praxi, v níž hlavní roli hrají bezpečnostní sbory: Policie ČR, Vězeňská služba a Justiční stráž. Ony svými vnitřními úvahami rozhodují o nasazení pout. V rámci kouzelných ”vyhodnocení bezpečnostních rizik” prostě jako stroje každého předvedou a spoutají. Nevím, jak většině, ale mně přijde poutání nevinných lidí jako opiček na řetízku úplně dehonestující a pošlapávající právní stát. Nebudu zde plakat nad tím, že žádost o sejmutí pout osobě zadržené, která nikoho neohrožuje, je odbyta tím, že “tak to je nařízeno”. Pouta by měla být krajní prostředek a pohyb bez pout by měl být absolutní samozřejmostí u všech osob, které jsou jsou zadržené, jdou k soudu nebo snad přijíždějí z vazby. Nasazení pout nebo “medvěd” je ponížení vždy a za všech okolností. Zarývá se do paměti všech, stigmatizuje a ponižuje.

Příliš jsme si zvykli na to, že tomu tak je. Výsledkem bylo předvádění jedné sekretářky s kabelkami, které nezdanila, v “medvědu”, který by měl být dle mého soudu nasazen spíše násilníkovi přistiženému při škrcení policisty. Veřejné konotace všichni známe. Stejně tak lze poděkovat i Davidu Rathovi, který bojuje se vším ve své kauze. Ano, má pravdu: chovali se k němu jako k dobytku – ten se vodí na řetězu. A za to, že na to poukazuje a soudí se, mu lze jen děkovat.

Nesmíme nikdy rezignovat na zásady právního státu, na postuláty důstojnosti. Když se budeme vyhýbat neustálému přezkoumávání důstojnosti, brzo někoho napadne, že když pouta a “medvěda” budou mít “vyšetřovaní” celý den, tak nějak “vyměknou“ a soudy se zrychlí. Zdůvodní se to bezpečnostními riziky a vyhodnocením situace. Pouta jsou symbolem moci a současně i jejím prostředkem. Moc má přirozenou tendenci se posilovat, zpřísňovat a přestávat být spravedlivá. A potrpí si na symboly. Každý právník činný u soudu by si měl při pohledu na “donucovací prostředky” současně klást otázku o přiměřenosti a neustále v rámci svých pravomocí nutit bezpečnostní sbory ke zkoumání jejich využití. Vždyť otázka: „Jsou ta pouta nutná?“ nezabere tolik času. A bude nás udržovat stále na straně důstojnosti a práva.

Převzato z blogu autora s jeho svolením

Autor je advokát, předseda Výboru pro vnější vztahy České advokátní komory a člen prezídia Unie obhájců ČR



Po operaci mandlí upadl chlapec do kómatu, začalo trestní řízení
Po operaci mandlí upadl chlapec do kómatu, začalo trestní řízení

Policisté na Královéhradecku zahájili trestní stíhání tří lidí a jedné firmy, kteří údajně nesou odpovědnost za tragédii. Ta se odehrála před dvěma lety, jejímž následkem osmiletý chlapec po operaci mandlí upadl do kómatu.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.