Podle nedávných informací se ministryně spravedlnosti začala zajímat o dění kolem insolvence textilky OP Prostějov a chce okolnosti insolvenčního řízení prošetřit. Někomu možná může její postoj připadat ne zcela korektní, ale já se domnívám, že je tomu dobře, a dokonce mám za to, že prošetření ze strany nadřízených orgánů jak správních, tak soudních mělo přijít mnohem dříve. Podle veřejně dostupných informací, zejména pak na základě dokumentů přístupných v insolvenčním rejstříku mi totiž připadá výklad soudu, na základě kterého je Česká spořitelna osobou ovládající OP Prostějov, a tudíž zbavena hlasovacích práv, za tendenční, neřkuli absurdní.

Dle dostupných informací Česká spořitelna neudělala nic, co by odůvodňovalo názor soudu, že tvoří koncern s OP Prostějov. Takový závěr nejenže popírá principy koncernového práva, ale je i v rozporu s obvyklou povahou závazků dlužníka vůči věřiteli z úvěrové dokumentace – cílem těchto závazků je zajistit splacení úvěru a nikoli ovládat dlužníka. V praxi existuje mnoho případů, kdy se banky chovají podobným způsobem a mnohdy zasahují do chodu ohrožených podniků i významněji než Česká spořitelna, nicméně dosud nikdo nerozhodl, že by banka byla jen z tohoto titulu ovládající osobou. Nechci hodnotit, zda se banky v takových případech vždy chovají účelně a racionálně, ale z právního hlediska je hranice mezi takovým chováním a ovládáním velmi široká.

Nejde však jen o kauzu OP Prostějov a České spořitelny. Výklad přijatý insolvenčním soudem vytváří totiž nebezpečný precedent a může paradoxně poškodit více dlužníky (a v tomto případě i jejich zaměstnance) než bankovní domy. Pokud je bankovní věřitel s relativně konzervativním chováním zbaven vlivu na insolvenční řízení, otevírá se větší prostor ostatním, často agresivnějším dlužníkům. Ostatně i v našem případu někteří věřitelé OP prosazují své ekonomické zájmy bez ohledu na existenci stovek pracovních míst, které by mohly být zachráněny v případě reorganizace, kterou prosazovala Česká spořitelna.

Domnívám se, že odpovědí na nastalou situaci není změna zákona. Účelovým a pokrouceným výkladem se dá zneužít každá norma a tomu jakékoliv legislativní úpravy nemohou zabránit. Možná bychom se měli zamyslet nad systémem dohledu soudu nad insolvenčním řízením. Zejména pak nad způsobem obsazování pozice insolvenčního soudce a insolvečního správce. Doufejme tedy, že rozhodnutí paní ministryně není pouhým plácnutím do vody a i když už asi nepomůže OP Prostějov, snad přispěje k průhlednějšímu průběhu v dalších podobných situacích.

Vyšlo ve zkráceném znění v deníku E 15 19. května 2010

Autor je partner advokátní kanceláře Baker & McKenzie Praha