Nedávné sdělení ministryně Marksové, která v souvislosti s katastrofální situací, do které se dostávají některá společenství uživatelů bytů, sdělila, že hledá způsob, jak by se „sousedé“ mohli vyjadřovat k tomu, kdo se do domu nastěhuje, vyvolalo, jak se ostatně dalo očekávat, velmi rozporuplné reakce.

Na straně jedné se dozvídáme, že jde o další „bolševický“ výmysl paní ministryně a hrubý zásah do vlastnických práv, na straně druhé jsme slyšeli i přehnaná očekávání nápravy dosavadního stavu, kdy za uživatele bytu, který se na nákladech spojených s bydlením odmítá podílet, musí tyto náklady za něho platit ostatní obyvatelé domu. Obojí je realitě vzdálené a spíše vypovídá o tom, jak málo známe poměry v demokratických evropských zemích.

Byt v domě musí přece mít zcela jiné právní postavení než osaměle stojící rodinný domek. Byt je neoddělitelnou součástí celku, a je proto nezbytné respektovat a garantovat práva i těch ostatních uživatelů stejné společné věci. Náprava současných poměrů založená současnými právními předpisy, musí být ovšem zásadní, má-li být efektivní. Jakoukoliv představu o „sousedských právech“, pokud jde o výběr dalších bydlících v domě, je ovšem třeba zcela vyloučit u nájemců bytů. Nájemní smlouva je vždy dočasná, nájemce nespokojený s poměry v domě (a tedy i se skladbou „sousedů“) může uzavřít jinou nájemní smlouvu jinde.

Zcela jiná je však situace u družstevníků a především vlastníků bytů. Smysl družstevnictví přece spočívá v tom, že se lidé spolu domluví na společném díle, ať již jde o práci, podnikání nebo bydlení. Současný stav, kdy vlastník „družstevního podílu“ v bytovém domě s ním může nakládat jakkoliv a převádět jej na kohokoliv jiného bez ohledu na ostatní družstevníky, vede k tomu, že namísto družstev máme jen „bytové společnosti“ ovládané a spravované často bez ohledu na zájmy většiny družstevníků. U vlastnictví bytů je situace ještě horší. Každý, kdo si kupuje byt – tedy nemovitost, která neoddělitelně souvisí s vlastnictvím jiných bytů a tedy i jiných vlastníků, si nekupuje jen „čtyři stěny“, ale při koupi přihlíží i k širším poměrům v domě a k vzájemným poměrům vztahů mezi spoluvlastníky.

Vlastnická práva ovšem musí být respektována, což však neznamená, že nemohou být dotčena respektem k právům jiných. Pokud jde o bytové družstevnictví, je třeba novelizací ustanovení § 736 a dalších ustanovení zákona č. 90/2012 Sb. a vytvořit možnost, aby bytové družstvo mohlo vložit do svých stanov předkupní právo, pokud družstevník hodlá svůj podíl převádět na někoho jiného než na svého příbuzného. Pokud jde o společenství vlastníků bytů, pak je třeba novelizovat § 1208 obč. zák. tak, aby shromáždění vlastníků bytových jednotek mohlo stanovit předkupní právo společenství, pokud vlastník bytu jej chce prodat. Vlastníci družstevních podílů i bytů nebudou těmito změnami nikterak poškozeni, musí jim být vyplacena stejná tržní cena jakoby podíl nebo byt prodávali komukoliv jinému. Ale bude zaručeno právo družstevníků zachovat družstevní společenství a právo vlastníků zachovat v domě poměry, za kterých se pro koupi bytu rozhodli.

Je ovšem zapotřebí, aby se o tyto potřebné a v demokratické Evropě zcela obvyklé změny našich neutěšených poměrů začaly skutečně zajímat relevantní politické síly a nebyly nechány jen v rukách ministerských úředníků. Rozpaky, s jakými je v současné době připravován zákon o sociálním bydlení, je totiž varující...

Právo, 1.3.2016