Kauza domácích porodů

Všimli jste si té čerstvé zprávičky, kterou nám přinesla česká média? Evropský soud pro lidská práva zamítnul stížnost dvou českých matek na český stát za to, že jim stát neumožnil přizvat k domácímu porodu asistentku. Televizní reportáž byla doplněna dvěma pěknými rozhovory s dvěma neméně pěknými pány-porodníky, kteří naprosto polopaticky veřejnosti vysvětlovali obligátní zaklínadlo, že „při porodu se může stát cokoliv“ a že je tedy nezbytné porodům doma učinit přítrž… Veřejnost tak dostala další obvyklou masáž, jak jsou mimoklinické porody riskantní a div ne zvířecí praxí jakýchsi divoženek.

Až na to, že za tak šikovně zpracovanou manipulaci by se nemusela stydět snad ani Severní Korea. Mrkněme se na fakta ještě jednou.

1.

Tak zaprvé, Evropský soud pro lidská práva rozhodoval ve dvou záležitostech. Nikoliv v jedné, jak se mohlo zdát z televizní reportáže.

První rozsudek vyzněl víceméně ve prospěch českého státu. A televize o něm velmi agilně informovala.

Druhý rozsudek však vyzněl v neprospěch českého státu. Zmínku o něm jsem ovšem nalezla pouze na některých internetových serverech. Zajímavé, že?

O co šlo? Šlo principiálně o velmi podobnou kauzu jako v prvním případě. Totiž matka chtěla po bezproblémovém porodu odejít z hořovické porodnice (ano, to je ta, o níž se tvrdí, že je údajně nakloněná přirozeným porodům). Neboli chtěla, aby její porod byl takzvaným ambulantním porodem. (Mimochodem, ambulantně rodila kupříkladu vévodkyně Kate, a kupodivu se nad tím v Británii nikdo nepozastavoval.) Výsledek: Nemocnice zalarmovala orgán sociálně-právní ochrany dětí, policisté a sociálka přijeli matce dítě odebrat. Lékaři vydali zhola nepravdivou lékařskou zprávu o tom, že je dítě mimo nemocnici ohroženo na zdraví.

Dnes štrasburský soud konstatoval, že tato zvůle nebyla ničím jiným než porušením článku 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (Právo na respektování soukromého a rodinného života) a článku 13 (Právo na účinný právní prostředek nápravy). Kupodivu, tuto zprávu o protiprávním jednání státu v oblasti porodů se veřejnost téměř nedozvěděla. Podprahové vyznění reportáže pro většinu lidí tak stále zůstává, že „konečně ty bláznivé matky někdo umravnil“.

2.

Manipulace však jde ještě dál. Soud totiž v oné první kauze, která dopadla víceméně ve prospěch českého státu, rozhodoval ve své podstatě o tom, zda stát má povinnost poskytnout ženě k domácímu porodu porodní asistentku. Povšimněme si – jde o povinnost státu. A soud prohlásil, že mu „nepřísluší hodnotit legislativu jednotlivých zemí“. Přeloženo: Soud nemůže hodnotit, zda stát tuto povinnost má či nemá.

Rozsudek však nevyzněl ve prospěch státu tak úplně na sto procent. Soud totiž současně potvrdil, že žena má právo na volbu místa porodu. A co víc – a to je pro mnohé české lékaře šokující, a snad proto nejsou nyní schopni verdikt interpretovat – štrasburský soud dokonce uznal, že asistovaný porod mimo porodnice je v případě takzvaných nízkorizikových rodiček svým rizikem srovnatelný s porodem v porodnici. (Soud si totiž patrně povšimnul – na rozdíl od českých médií a lékařů – přelomové nejnovější zprávy britské státní instituce NICE z počátku tohoto prosince, která konstatuje, že až pro 45 procent žen a jejich dětí je prospěšnější rodit mimo zdravotnická zařízení vzhledem k nižšímu počtu zdravotních následků zejména na straně matky. A to prosím jde o státní instituci, nikoliv o žádnou pofiderní lobbistickou organizaci.)

Soud tedy jen tak mimochodem konstatuje, že žena má právo rodit mimo zdravotnické zařízení (jelikož je to pro téměř polovinu žen bezpečnější), a současně rozhoduje, že stát nemá povinnost jí k tomu poslat porodní asistentku. Věřte nebo ne, ačkoliv mnohým ženám podporujícím přirozené a domácí porody se to nebude líbit, já takové tvrzení svým způsobem chápu. Lidská svoboda je totiž definována právy, nikoliv povinnostmi. Kupříkladu každý asi pochopí, že mám právo vdát se; stát by ale jaksi neměl mít stanovenou povinnost sehnat mi k tomu manžela.

Problém je ovšem v tom, že, jak se zdá, český stát se rozhodl vyložit si verdikt soudu poněkud svérázně. Totiž: Nemá-li stát povinnost poskytovat porodní asistentky, pak ani ženy nemají rodit doma. A hlavně to musíme už tak dost zmanipulované veřejnosti pěkně polopaticky vysvětlit…

Je taková dezinterpretace jak trám jenom nedostatek logického uvažování na straně lékařů a státu? Je to jejich boj o moc? Je to jejich potřeba ovládat? Je to naprostý nedostatek právního vzdělání? Nevím. Asi od všeho trochu. Podstatné teď ale není, proč stát a lékaři tolik veřejností manipulují. Podstatné je, aby se veřejnost manipulovat nenechala. Takže až vám bude příště jakýkoliv zástupce státu či porodníků tvrdit cokoliv o hazardu se zdravím či o nezodpovědnosti v případě mimoklinických porodů, vězte ještě jednou: Dle soudu pro lidská práva to není pravda.