PRÁVO: Hospodářská soutěž a fenomén ekonomické závislosti
Existence ekonomického fenoménu nazývaného „zneužívání ekonomické závislosti“ je ale sama o sobě přinejmenším sporná. I v novele zákona je tento institut proto také definován jen velmi neurčitě. Jednání, které má být novelou zakázáno, je totiž svou povahou jednáním proti zájmu jednotlivých soutěžitelů, nikoliv proti efektivní hospodářské soutěži jako základnímu projevu konkurenčního tržního mechanismu.
Novela zavádí regulaci obchodních dodavatelsko-odběratelských vztahů, kdy se stát snaží navodit zákonnou povinnost uzavírat smluvní vztahy s tzv. ekonomicky závislými soutěžiteli.
Typickou ukázkou takových praktik může být chování některých obchodních řetězců, které mají možnost si takové nereciproční plnění (např. tzv. listovné, regálné apod.) na svých dodavatelích vynutit. Tato situace je údajně způsobena vytvořením a neustálým prohlubováním „stavu faktické ekonomické závislosti“ soutěžitele s nízkou kupní silou na soutěžiteli s vysokou kupní silou. Takový ekonomicky závislý soutěžitel je podle tohoto zákona fakticky nucen na nevýhodné obchodní podmínky přistoupit, nemá-li jinou ekvivalentní alternativu pro nákup nebo odbyt svých výrobků nebo služeb.
Smyslem zákonné ochrany hospodářské soutěže je však udávat základní pravidla pro hospodářskou soutěž na trzích a nikoliv chránit jednotlivé subjekty na těchto trzích působící. To pak ale nelze vnímat jinak, než jako zákonné omezení hospodářské soutěže.
Pro efektivní fungování trhu je nezbytné, aby se jeho aktéři rozhodovali svobodně a za stejných rovnoprávných podmínek. V případě přijetí této novely by ale došlo k jednostrannému zvýhodnění určité kategorie dodavatelů, kteří nebudou vyhledávat pro sebe výhodnější situaci na trhu či jiných trzích a nebudou nuceni pružně reagovat na jednotlivé tržní signály. Tito dodavatelé přijmou totiž díky tomuto zákonu jakoukoliv nabídku učiněnou ze strany maloobchodu, protože ta bude ze strany státu předem chráněna, a to dokonce včetně zaručení dosažení takzvaného „přiměřeného zisku“ pro dodavatele.
Jako velmi závažnou je třeba hodnotit i tu skutečnost, že tato novela vůbec nerespektuje důsledky již existujícího volného obchodu se zbožím v rámci společného trhu EU. To, o co se stát může (jinou otázkou je, jak úspěšně) pokoušet v rámci uzavřené ekonomiky, však nemůže mít šanci na úspěch tam, kde díky odstranění celních a dalších administrativních bariér jsou hranice naší země pro zboží ze zemí EU zcela průchodné. Novela může způsobit oprávněné obavy na straně maloobchodu, který poté upřednostní zahraniční dodavatele z jiných zemí EU.
Logickým důsledkem tohoto návrhu tak bude snaha maloobchodníků soustředit se ve své obchodní politice ve větší míře na tak veliké dodavatele, u nichž nebude existovat podezření na možnou „ekonomickou závislost.“
Jako první přímý důsledek této novely tak bude možno očekávat rychlé zmizení menších, místních a domácích dodavatelů z českého trhu (což ale bude znamenat jejich faktickou likvidaci) a jejich nahrazení dodavateli velkými, zahraničními.
Státní regulace takto hrubého kalibru se tak obrátí proti těm, kteří ji původně iniciovali. Sporná závislost menších a slabších (zejména zemědělských) dodavatelů s menší kupní silou na odběratelích (obchodních řetězcích) s celkovou tržní pozicí a kupní silou větší však bude mnohem menší, než závislost, kterou chce tato novela vytvořit. Jde totiž o závislost těchto menších dodavatelů na státu, která by byla založena touto novelou zákona prakticky vylučující běžné obchodní riziko a dokonce v jejich podnikání automaticky garantující jakýsi „přiměřený zisk.“
Stát je však největším monopolistou ze všech. Natolik velkým, že se jeho kupní síle nevyrovná žádný jiný tržní subjekt. Navíc, jako jediný z hráčů, který na trhu působí, disponuje také arbitrární pravomocí určovat prostřednictvím zákonů pravidla této hry.
Zvyšování takovéhoto spoléhání a závislosti vybraných tržních subjektů (zde soukromých dodavatelů) na státu dobrým nástrojem pro ochranu hospodářské soutěže zcela jistě být nemůže.
