I. Dne 20. října 2005 odvysílala rozhlasová stanice BBC (Opletalova 5, 110 00 Praha 1) rozhovor s panem MUDr. Davidem Rathem (dále v textu označeným jen jako "dr. Rath"), t.č. prezidentem České lékařské komory (Lékařská 2, 150 00 Praha 5). Tématem rozhovoru byla otázka jmenování dr. Ratha ministrem zdravotnictví prezidentem republiky, prof. Ing. Václavem Klausem, CSc. (dále v textu označeným jen jako "prezident republiky").

K poznámce redaktora, že jmenování dr. Ratha by bylo - jak tvrdí prezident republiky - v rozporu s ústavou uvedl dr. Rath mj. následující: "...pan prezident tedy tady porušuje, pošlapává zákon a mohl by si také vykoledovat třeba trestní stíhání.".

Redaktor, neskrývající své překvapení výrokem, který právě zaslechl, položil dr. Rathovi otázku: "Počkejte, vy vyhrožujete prezidentu republiky trestním stíháním?", načež dr. Rath přisvědčil: "Vyhrožuji. Pokud prezident republiky nedodržuje platný zákon tímto způsobem, tak by někdo na něho mohl podat třeba i trestní oznámení za jaksi zneužívání pravomoci veřejného činitele, to není legrace.".

Dále v rozhovoru uvedl dr. Rath na adresu prezidenta republiky: "...když vidí jméno Rath, tak asi jaksi jako malé trucovité dítě si řekne: A tohoto já prostě nejmenuji. Ale zapomíná, že my nejsme v monarchii, kde vládne jaksi stařičký mocnář. Jeho vrtochy pak ovlivňují chod celého státu, čili musí držet ústavu, protože to je flagrantní.".

K otázce redaktora, zda by dr. Rath sám podal trestní oznámení, uvedl tázaný: "Já asi osobně ne, ale určitě někdo se najde...".

Důkazy:
Textový přepis rozhovoru je k dispozici na
www.bbc.co.uk
Zvukový záznam rozhovoru je k dispozici na
downloads.bbc.co.uk
Výslech redaktora, pana Václava Moravce, moderátora BBC


II. Ve svém pátečním vydání ze dne 21.10.2005 otiskl denník Lidové noviny (Anděl Media Centrum, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov) pod titulkem "Rath: Klaus si léčí mindrák" jiný rozhovor s dr. Rathem na stejné téma jako interview BBC výše sub I.

K první otázce redaktora týkající se pohnutek rozhodnutí prezidenta republiky nejmenovat dr. Ratha ministrem zdravotnictví uvedl dr. Rath: "Myslím, že z jeho strany jde o nezvládnuté emoce. Je to projev dlouholeté nenávist vůči mé osobě. Léčí si na mně nějaký svůj mindrák a já dost dobře nechápu proč. Pokud se hlava státu bude řídit osobními sympatiemi a antipatiemi, shazuje tím vážnost úřadu prezidenta republiky. Antipatie cítí každý z nás. Ale pokud ovlivňují takováto zásadní profesní rozhodnutí, tak ten člověk nemá co dělat na svém místě. Nezvládá své emoce a je to spíš na psychiatrickou léčebnu než na výkon jakéhokoliv vyššího úřadu. Měl by se začít chovat jako nadstranický prezident. Není to totiž jen tak. Může z toho být i ústavní krize."

Na dotaz, zda hodlá ustoupit ze své pozice dr. Rath odpověděl: "Podívejte, kdo mi dá záruku, že ten vrtošivý stařík poté, co abdikuji z čela komory, si nenajde nějakou jinou záminku, aby dělal další problémy? I prezident musí dodržovat zákony. A podle zákona nemůže vázat jmenování do funkce na ukončení činnosti. Měl by si znovu přečíst ústavu.".

Důkazy:
Lidové noviny ze dne 21.10.2005
(Internetová verze je k dispozici na zpravy.centrum.cz)
Výslech redaktora LN, pana Petra Kučery, redakce Domov


III. Protože, jak popsáno výše, dr. Rath veřejně označil prezidenta republiky za "vrtošivého staříka", a dále protože jej stejným způsobem přirovnal k "trucovitému dítěti" a dále protože tím že prezidenta republiky svým veřejným prohlášením zařadil do okruhu osob, které nezvládají své emoce a "jsou na psychiatrickou léčebnu" jej nepřímo označil za osobu duševně chorou, jejíž stav si vyžaduje hospitalizaci, a konečně protože tím že veřejně prohlásil, že by na prezidenta republiky mohlo být podáno trestní oznámení pro zneužívání pravomoci veřejného činitele, jej nepřímo označil za pachatele trestného činu, vzhledem k tomu, že o těchto údajích lze mít za to, že jsou buďto nepravdivé, neboť za takové jsou všeobecně přijímány, nebo jejich pravdivost vyplývá z komplikovaných ústavněprávních úvah a je přinejmenším sporná, a tak ani dr. Rath s největší pravděpodobností nemohl nevědět či alespoň nezpochybňovat, že jím uváděné údaje jsou nepravdivé, proto jeho jednání mohlo být vedeno úmyslem přinejmenším eventuálním, vzhledem k tomu, že tyto údaje jsou s ohledem na svoji povahu obecně způsobilé ohrozit vážnost člověka u jeho spoluobčanů, a vzhledem k tomu, že tyto údaje byly dr. Rathem sděleny zvláště účinným způsobem, s využitím hromadných sdělovacích prostředků, lze mít důvodně za to, že výše popsaným jednáním dr. Ratha mohly být naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1, 2 trestního zákona, případně v konkurenci s trestným činem křivého obvinění podle § 174 odst. 1 trestního zákona, pokud se prokáže přímý úmysl ve vztahu k obvinění prezidenta republiky ze spáchání trestného činu.

Okolností spoluurčující společenskou nebezpečnost a potažmo i kvalifikaci popsaného jednání jako trestného činu je okolnost, že uvedené jednání se dotklo cti prezidenta republiky, který je jakožto hlava státu jeho předním reprezentantem a v určitém smyslu i symbolem státnosti. Útokem na prezidenta republiky tak trpí i dobrá pověst státu a čest všech jeho občanů. Další relevantní okolností v této souvislosti je skutečnost, že dr. Rath tím, že zveřejňoval prostředky a způsob jednání (podání trestního oznámení), k difamujícímu jednání naváděl jiné.


IV. Protože výše popsané jednání dr. Ratha je - kromě znaků uvedených výše sub V. - charakterizováno také tím, že bylo učiněno v bezprostřední časové a obsahové souvislosti s rozhodnutím prezidenta republiky nejmenovat dr. Ratha ministrem zdravotnictví, což ukazuje, že se tak stalo pro výkon pravomoci prezidenta republiky, jako monokratického státního orgánu, jmenovat členy vlády (čl. 68 odst. 2 Ústavy ČR), lze mít důvodně za to, že výše popsaným jednáním mohly být naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu útoku na státní orgán podle § 154 odst. 2 trestního zákona.


V. Konečně, protože tím, že dr. Rath prohlásil, že by na prezidenta republiky mohlo být podáno trestní oznámení pro zneužívání pravomoci veřejného činitele naznačuje přitom spojení mezi tímto krokem a určitým výkladem objektivního práva uplatňovaného prezidentem republiky při rozhodování o jmenování ministra (arg. slov "...prezident republiky nedodržuje platný zákon tímto způsobem..."), vzhledem k tomu, že mohl dobře předpokládat, že se prezident republiky dozví obsah jeho prohlášení, a projev dr. Ratha tak mohl být v tomto smyslu zamýšlen jako adresný, vzhledem k tomu, že hrozba podáním trestního oznámení může být pohrůžkou jiné těžké újmy (srov. č. 27/82 Sb.roz.tr.), vzhledem k tomu, že dr. Rath výslovně potvrdil, že jde o hrozbu vážně míněnou (arg. slov "...to není legrace"), vhledem k tomu, že z jiného než prezidentem republiky uplatňovaného výkladu ústavy by mohlo vyplývat, že prezident republiky je povinen jmenovat dr. Ratha ministrem zdravotnictví, což ukazuje na možný motiv jednání dr. Ratha spočívající ve snaze přimět prezidenta republiky, aby učinil v rámci výkonu své funkce rozhodnutí určitého obsahu, lze mít důvodně za to, že výše popsaným jednáním mohly být naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona.

Pro právní kvalifikaci skutku není relevantní skutečnost, že dr. Rath zpochybnil možnost, že by sám podal trestní oznámení, pokud předtím výslovně přiznal, že prezidentu republiky vyhrožuje. Vyhrožovat totiž nelze újmou, u níž jednající není s to ovlivnit svou vůlí, zda taková újma nastane či nikoli.

Je zjevné, že dr. Rath si není vědom nemožnosti stíhat prezidenta republiky pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce (čl. 65 odst. 3 Ústavy ČR). Absolutní imunita prezidenta republiky však neanuluje zcela hrozbu spojenou s podáním trestního oznámení. To může být doprovázeno újmou na cti realizovanou ve sféře mravní. Taková újma není nutně podmíněna trestním řízením nebo kondemnačním rozsudkem. V závislosti na posouzení hrozící újmy může být proto jednání dr. Ratha posouzeno jako dokonaný trestný čin nebo jako pokus nezpůsobilým prostředkem útoku.

Okolností spoluurčující společenskou nebezpečnost a potažmo i kvalifikaci popsaného jednání jako trestného činu je okolnost, že uvedené jednání bylo prováděno s využitím hromadných sdělovacích prostředků, opakovaně, s cílem ovlivnit výkon rozhodnutí představitele veřejné moci, navíc rozhodnutí mimořádné důležitosti, ovlivňující složení vlády jako vrcholného orgánu výkonné moci a potažmo tak i životy všech občanů republiky. Další relevantní okolností v této souvislosti je skutečnost, že dr. Rath tím, že zveřejňoval prostředky a způsob jednání (podání trestního oznámení), k intimidačnímu jednání naváděl jiné.


VI. Podle § 158 odst. 2 trestního řádu žádám o vyrozumění o učiněných opatřeních.