Soud ve Štrasburku bude řešit stížnost české matky na stát, který nevyhověl jejím požadavkům na možnost porodit doma.

Mladá žena se po nepříjemných zkušenostech s prvním porodem ve zdravotnickém zařízení rozhodla přivést na svět své druhé dítě v domácích podmínkách. Všeobecná zdravotní pojišťovna jí odpověděla, že legislativa nedovoluje hradit z veřejného zdravotního pojištění činnosti spojené s prováděním porodů v domácnostech. Krajský úřad jí sdělil, že v celém kraji není registrována žádná soukromá porodní asistentka a také že porodní asistentky mohou vést porod pouze ve vybaveném zdravotnickém zařízení. Žena nakonec porodila své dítě doma bez zajištění lékařem či porodní asistentkou. Nyní se soudí s českým státem.

České republice patří v celosvětovém měřítku 2. místo v novorozenecké úmrtnosti, tedy počtu dětí, které zemřou do 28. dne po porodu. Toto číslo je zhruba 2 promile - tedy 2 děti na 1000 narozených. V současné době přežívají i velmi předčasně narozené děti a díky vyspělé neonatální péči je jejich další prognosa mnohem lepší, než v drtivé většině států. Toto číslo je výsledkem dlouhodobých snah lékařů, sofistikovaných postupů při porodech a dobré poporodní ústavní péči.

Domácí porod je jednoznačně rizikovou záležitostí, a to v důsledku absence moderní techniky, která je schopna zvrátit náhle vzniknuvší kritický stav. I zcela zdravé ženě se zdravým plodem se během aktu rození může přihodit cosi, co vyžaduje okamžitou vysoce odbornou pomoc, která prostě není v domácím prostředí dostupná. I přes velmi dobrý dojezdový čas Rychlé záchranné služby k místu může oněch 10-15 minut znamenat tragédii pro dítě a potažmo pro celou rodinu. Argumentace práva matky na domácí porod je v přímém rozporu s následky těžkého zdravotního postižení dítěte, které bude po celý svůj život čerpat dávky sociálního zabezpečení ze státního a nikoli rodinného rozpočtu.

Jakkoli lze pochopit negativní zkušenosti některých rodiček s některými porodnicemi a přístupem personálu, je v dnešní době poměrně snadné nalézt porodnické zařízení, kde - třeba s finančním příspěvkem - lze vytvořit velmi přátelské prostředí pro akt porodu včetně soukromí matky s dítětem, přítomností otce a dalšími požadavky. Zajistit totéž v domácích podmínkách - třeba i se zmíněným finančním příspěvkem - prostě nelze a vždy zůstává jistý stupeň rizika, že se věci vymknou kontrole.

Argumentace svobodným rozhodnutím matky obstojí pouze za situace, že nebude v důsledku „pozdního“ příjezdu rychlé záchranné služby (u nás je dojezdový čas garantován do 15 minut) následně žalovat lékaře za zanedbání péče a převezme náklady na péči o postižené dítě do vlastní režie. Soudní precedens v České republice (úspěšná žaloba na lékaře RZP, který novorozence z domácích podmínek ve špatném stavu odvezl do nemocnice a následně byl trestně stíhán za nerespektování vůle matky), situaci jen zkomplikoval.

Jedinou možností v této situaci je právní akt, kdy žena v době před porodem podepíše listinu, v níž budou popsána všechna rizika domácích porodů i vyjádření rodičky, že na sebe bere všechny právní důsledky případných komplikací.