Andrej Babiš se před listopadem 1989 stýkal jako pracovník podniku zahraničního obchodu s příslušníky komunistické státní bezpečnosti. Věděl o tom a komunikaci s nimi považoval za běžnou součást své práce. Znamená to, že jeho kontakty byly vědomé.

Soud v Bratislavě přitom nepravomocně rozhodl o tom, že byl neoprávněně evidován jako spolupracovník StB a s komunistickou tajnou bezpečností nespolupracoval vědomě.

K tomuto závěru došel navzdory důkazům, které předložili zástupci slovenského Ústavu paměti národa. Z nich mimo jiné vyplývá, že o Babišových kontaktech se státní bezpečností se objevují zmínky hned v několika na sobě nezávislých spisech. Ty vznikaly v době komunistické totality.

Z logiky výroku soudu vyplývá, že „estébáci“ byli odvážní a z ne příliš pochopitelných důvodů se pustili do složitých manipulací. Nestačilo jim zanést Andreje Babiše pod krycím jménem Bureš bez jeho vědomí do evidence. Jeho krycí jméno zároveň využívali nezávisle na sobě v řadě dokumentů. V této vojensky řízené organizaci tím riskovali konec své kariéry, případně i tvrdé tresty odseděné v komunistických kriminálech. Zároveň se muselo jednat o dobře organizovanou skupinu, na kterou nepřišla ani vnitřní kontrola.

Je proto s podivem, že po listopadu 1989 ztratili kuráž a dobrovolně znevažují význam organizace, ve které léta působili. Před soudem totiž komunistickou státní bezpečnost vykreslili jako spolek podvodníků, který mohl s evidencí a s dokumenty zacházet, jak ho zrovna napadlo. I když to lze vyložit také tak, že to byli výborní prognostici, kteří odhadli vývoj. Proto byli několik let před pádem komunistického režimu schopni s výhledem do budoucnosti kompromitovat lidi, kteří mohou být po listopadu 1989 veřejně činní.

Byť to zní absurdně, podobným způsobem musel uvažovat bratislavský soud, když vyhodnotil předložené důkazy a také na základě výpovědí bývalých příslušníků komunistické státní bezpečnosti se nakonec přiklonil k tomu, že Andrej Babiš byl neoprávněně evidován ve svazcích StB a nespolupracoval s ní vědomě.

V tomto mediálně sledovaném případu nešlo totiž ani tak o to, co konkrétně Andrej Babiš z pozice zaměstnance podniku zahraničního obchodu důstojníkům StB vykládal, zda případně někoho poškodil.

Verdikt v kauze Andreje Babiše je důležitý kvůli tomu, že podporuje rozšířený názor, že tehdejší komunistická státní bezpečnost mohla libovolně falšovat své spisy a seznamy spolupracovníků. Přitom podle většiny odborníků to možné nebylo, a pokud k tomu došlo, tak ve zcela výjimečných případech.