18.5.2024 | Svátek má Nataša


POLEMIKA: Na okraj jednoho článku Michala Semína

11.2.2013

Při pravidelném ranním pročítání Neviditelného psa (jsem-li po ránu doma) mě kromě Astonova úvodníku zaujal dnes jako druhý v pořadí článek Michala Semína.

Je nadepsán SPOLEČNOST: Na Západě začíná tunelování pojmů rodina a manželství a najdete ho zde.

On konzervativec, já konzervativec. V tom podstatném, co je námětem jeho textu, bychom se měli shodnout. A také se shodneme.

Z důvodů, které snad není třeba vysvětlovat, nemohu položit mezi svazek muž & žena a muž & muž/žena & žena rovnítko. Proto jsem proti jakékoli institucionalizaci homosexuálních vztahů, zejména proti homosexálnímu "manželství" (a se vším, co z toho vyplývá ve vztahu k dětem).

Kdybych měl na hlavě vlasy, vstávaly by mi hrůzou při četbě pojmu "reforma civilizace", kterým měla šermovat francouzská ministryně spravedlnosti (!). To už zavání pýchou srovnatelnou se zpupností stavitelů Babylonské věže.

V otázce normálního (lepší výraz mě nenapadá) manželství a z něj vyplývající normální rodiny jsem s panem Semínem na jedné lodi.

Jisté rozpaky ovšem vyvolává závěr jeho článku, když toto téma na pozadí nedávné volby prezidenta zvláštním způsobem zpolitizoval.

Nabízím delší citát.

"Čeští neokonzervativci v čele s Romanem Jochem ztotožňují Západ s pravicí a Rusko s levicí. I proto se aktivně zapojili do kampaně za zvolení Karla Schwarzenberga prezidentem České republiky, neboť zaručuje, že zůstaneme politicky a kulturně svázáni se Západem a jeho hodnotami. Podívejme se však, co se na homosexuální frontě údajně levicového Ruska odehrálo 25. ledna.

Ruští zákonodárci schválili první znění zákona zakazujícího propagaci homosexuálního životního stylu (homosexualismu) mezi mládeží, přičemžse mnozí z nich odvolávali na tradiční a křesťanské hodnoty i na potřebu chránit výsadní postavení tradiční rodiny. Ze 450 poslanců Státní dumy 388 hlasovalo pro přijetí této právní normy.

Po zkušenostech z minulých let, kdy velvyslanectví USA po celém světě všemožně podporovala homosexuální lobby a aktivně působila ve prospěch uzákonění homosexuálních svazků, proto nepřekvapuje, že první kritizovala Rusko vláda amerického prezidenta Baracka Obamy. Zdá se tedy, že vedle pojmů rodina a manželství na Západě – a tedy také u nás – začíná i tunelování pojmů pravice a levice. Kdy nám začnou tyto nepříjemné souvislosti docházet?"

Šťouchanec do Romana Jocha byl naprosto zbytečný. Pan Joch se vyslovil v duelu Zeman vs Schwarzenberg pro druhého jmenovaného z dobrých důvodů, které srozumitelně popsal na svém blogu (odkaz zde). Měl snad horovat pro více proruského Zemana pouze proto, že ruský parlament schválil zákon proti homosexualismu?

Má-li pan Semín obavy z tunelování pojmů pravice-levice, pak připomeňme názor samotného knížete, takto šéfa jedné parlamentní strany, který se oběma pojmům vyhýbá a na otázku zařazení TOP 09 odpovídá, že jde o stranu konzervativní. Pikantní je, že ono tunelování pojmů pravice-levice se projevilo u nás v polistopadové éře, když se (v některých ohledech) formálně pravicová vláda Václava Klause chovala levicověji než formálně levicová vláda Miloše Zemana.

Rozumím tomu, že Michal Semín má ve věci homosexualismu blíže k ruské konzervativní legislativní praxi než k západní, dle mého soudu extrémně liberální. Ovšem pozor: to by nás ale nemělo opravňovat k tomu, abychom s vaničkou vylili i dítě. Podle jedné sympatické jednotlivosti vygenerované celkem nelze usuzovat na kvalitu celku jako takového.

Uvedu příklad. Mně jsou také sympatické názory papeže na homosexualismu nebo zákaz svěcení žen jako kněží, a to přesto, že jsem zásadním odpůrcem papežství, a vlastně až na několik jednotlivostí také učení a praxe římskokatolické církve. Kvůli tomu, že se shodnu s papežem na výše jmenovaném, neznamená to, že by se na mém kritickém vztahu k ní mělo něco měnit.

Důvod, proč se v něčem s římským biskupem shodneme, je přitom velice prostý. V oněch dvou bodech zastává římskokatolická církev biblické stanovisko (v dalších "devadesáti osmi ze sta" je však s učením Bible v rozporu – proto jsem jejím odpůrcem).

Právě tak je to s nynějším Ruskem.

Díky příklonu postsovětské Rusi k pravoslavné církvi zastává ruský parlament ve věci homosexualismu obecně správný postoj. Tedy: připusťme, že tomu tak je. To ale neznamená, že si kvůli tomu padneme s Kremlem do náručí.

Docela prostě: s KSČM se také v řadě názorů shodnu. Třeba v tom, že 1 + 1 = 2. To ale neznamená, že s ní sympatituji, nebo ji snad budu volit. (Vybral jsem záměrně tuto ilustraci, aby bylo zřejmé, o co v principu jde.)

Jinými slovy: i režim/církev ve svém souhrnu více špatný/špatná než vzorový/vzorová (poměřováno obecnými pravidly platnými pro demokracii a svobodnou společnost, resp. zásadami zakotvenými v Písmu svatém) může občas překvapit dobrým zákonem, případně encyklikou, s níž lze souhlasit.

Nic více, nic méně. Jedna vlaštovka prostě jaro nedělá.

Stejskal.estranky.cz