Obránci Václava Klause a jeho amnestie, zejména jejího aboličního čl. 2 to nemají lehké. Je samozřejmé, že ti, které jsem poznal, jsou jeho až fanatičtí obdivovatelé, kteří již v době aféry s chilskou propiskou tvrdili, že takových propisek jsou na Hradě mraky a že vlastně každé pero, které na zahraniční návštěvě vezme prezident do ruky, mu začne patřit. Z nepravdy je usvědčil sám Václav Klaus, když v jednom nedávném interview řekl, že by si nejraději tu ruku, která pero vzala, utrhl. To je vždycky to největší risiko, které adoranti nesou. V historickém měřítku to potkalo KSČ v listopadu 1989. Jejich Bůh - SSSR, kterého chtěli milovat na věčné časy, je poslal někam…

Něco podobného hrozí i vášnivým obhájcům abolice z poslední amnestie. Není jisté, zdali bude prezident Václav Klaus uznán vinným velezradou, a stejně tak není jisté, zda ÚS ČR zruší k návrhu kvalifikovaného počtu poslanců amnestii. I pokud by se stalo obojí, adoranti nepadnou, budou publikovat zasvěcené úvahy o nekvalifikovanosti Ústavního soudu a nakonec budou argumentovat kanonickým právem – prezident nepodléhá světské spravedlnosti, ale opravdu, opravdu jen spravedlnosti Boží. Veritas dei vincit. A pro naše adoranty s pravdou Václava Klause. Krátce po vyhlášení amnestie mi jeden jeho věřící tvrdil, že abolice je vyhlášena jen naoko a že se trestní věci zastavovat nebudou. Dotyčný je universitním profesorem, ale Václav je pro něj víc než zákon. Naposledy jsem se s takovou vírou setkal u jednoho komunisty v době karibské tvrze v šedesátých letech, který mi tvrdil, že Chruščov zmačkne knoflík a Amerika bude pod vodou.

Tito obhájci např. nyní tvrdí, že advokáti angažující se proti abolici zastupující poškozené vůbec neberou na vědomí, kolik ze zastavených trestních stíhání by bývalo mohlo skončit zproštěním obžalovaného. Co k tomu dodat? To by samozřejmě bylo teoreticky možné, ale krajně nepravděpodobné. Kdyby existovala taková důkazní nouze, že by se musela přinejmenším naplnit zásada in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obžalovaného), tak by soudy již dávno z tohoto důvodu obžalované zprostily obžaloby a nevedly neekonomická řízení dále. Jak Václav Klaus, tak jeho apologeti zastírají nejpodstatnější skutečnost, že hlavním tvůrcem zdlouhavého řízení byli sami obžalovaní nebo jejich obhájci. Byla to hra o čas. Sám jsem jako advokát zažíval taktiku klientů – prodlužovat, prodlužovat, prodlužovat. Čekají, že se něco stane. A ono se stalo. Ovšem to uvažujeme o řízeních, kde nedošlo k uznání viny. I takový rozsudek může vyšší soud zrušit nebo změnit. Ale u právě skončené kauzy H systému, podvodu s levným bydlením, bylo nyní Vrchním soudem na základě abolice z 2.1.2013 zastaveno řízení, které se vedlo jen proto, že předtím Nejvyšší soud zrušil rozsudek ne kvůli chybnému posouzení viny, ale proto, že se mu zdály uložené tresty příliš mírné. Takže nyní nebudou žádné tresty, ani ty mírné

Ale i u právní polemiky o amnestii se lze zasmát. Přesvědčil mě o tom Michal Kabelík, soudce Městského soudu v Brně, jehož článek Pohádka o amnestii jsem si před několika dny přečetl na Neviditelném psu. Napsal v něm mimo jiné: "Bývalá poslankyně, stejně jako její kolega doktor obojího práva, horují za poškozené, jejichž nárok je prý po zastavení trestního stíhání promlčen, čímž ostrouhají a budou muset třít bídu s nouzí. Určitě se už před dveřmi jejich kanceláří řadí zástupy klientů, nadšených z jejích chápavého rozhořčení a fundovanosti. Přitom myslím, že i v Plzni učili, že přihlášením nároku na náhradu škody do trestního řízení se promlčecí doba staví. Jediným důsledkem amnestie je pak pro poškozené to samé, co pro 99 % dalších oprávněných věřitelů, kteří mají tu smůlu, že jejich dlužníky nikdo nestíhá: Vést civilní spor. Díky důkazům, které poškozeným ve vlekoucích se trestních řízeních v jejich prospěch a za ně obstarala policie a soudy, mají postižení amnestií určitě větší šanci na úspěch." Tak tím kolegou obojího práva jsem já, tou exposlankyní JUDr. Hana Marvanová. Pan kolega soudce neví, že u 18 zastavených velkých kauz byli obžalovaní buď společníky, vlastníky nebo jednateli obchodních společností a bez jejich pravomocného odsouzení nemají poškození nejmenší šanci dosáhnout odškodnění, neboť jak známo tyto osoby v civilním či obchodněprávním řízení za vznik škody u těchto společností neodpovídají a úmyslná škoda jím může být zase jen prokázána pravomocným trestním rozsudkem.

Další vtipnou poznámkou je "vysvětlení" pana soudce: "Pokud už v přípravném řízení orgány zajistily majetek obviněných k uspokojení jejich nároků, mohou promptně navrhnout jako předběžné opatření zákaz s jeho nakládáním, když návrh na jeho realizaci by do dvou měsíců po pravomocném trestním rozsudku museli podat tak jak tak. Jediná změna pro ně je, že teď budou muset zaplatit soudní poplatek, případně advokáta". Jak jednoduché! Aby se však k tomuto uspokojení svých nároků dostali, musí vyhrát civilní spor o náhradu škody proti expachatelům. Možná, že se jim to po 8 až 10 letech podaří. Ano, budou muset zaplatit "jen" soudní poplatek a advokáta. Řádově ve statisících a pokud neuspějí s celým svým nárokem, pak z neúspěšné části svého nároku budou muset zaplatit náklady advokáta protistrany. Samozřejmě řádově také ve statisících. Jak jednoduché dr. Watsone, pardon JUDr. Kabelíku.

Ovšem nejlegračnějším tvrzením pana soudce Kabelíka je poznámka, že poškození budou moci využít důkazů, které za ně obstarala policie a soudy a tím budou mít větší naději na úspěch. Mám tomu rozumět tak, že budou moci použít důkazy z trestního řízení v civilním řízení? Z řízení, ve kterém byli pachatelé amnestováni, a jsou tedy nevinní. Neřídí se snad trestní dokazování jinými pravidly než dokazování v civilním sporu? Obžalovaný je v trestním řízení povinen mluvit pravdu? Až se ty zástupy poškozených před mojí kanceláří objeví (ještě tam nejsou), tak jim poradím, aby šli domů nebo na Hrad, i když budou mít s sebou statisíce na zálohu do milionových sporů o odškodnění.

Do takového civilního sporu bych nikdy nešel. Nemám rád předem prohrané spory. Spíše jim poradím, aby se soudili u JUDr. Kabelíka, který píše tak krásné pohádky o amnestii.

Autor je advokát, pracuje pro senátory na návrhu k Ústavnímu soudu na zrušení amnestie