V úvodu pan Jakl uvádí, že „v debatě o globálním oteplování vůbec nejde o globální oteplování. … V této debatě nejde o klima, o klimatologii, o teplotu“. Už to samo o sobě je úžasná nelogičnost. Pojem „globální oteplování“ má svůj jasný obsah. Je to jeden z projevů globálních změn klimatu. Ať se to panu Jaklovi (a dalším) hodí či nehodí, líbí či nelíbí, už z principu je to tedy především o klimatu, do značné míry o teplotách a tyto věci zkoumá především klimatologie.

V dnešních vskutku tragikomických diskusích o klimatu a globálním oteplování vidím jeden velký problém a pan Jakl mi to svým článkem jen potvrdil. Někteří lidé mají zásadní problém s pochopením dělby kompetencí v celé této problematice. Pokusím se to stručně vysvětlit. První skupinou problémů, o kterých se dnes hovoří, jsou otázky typu: zda dochází ke změnám klimatu, jak se tyto změny projevují v chování klimatického systému, co je příčinou těchto změn a jak se mohou projevovat do budoucnosti. To je evidentně v kompetenci klimatologie. Druhou skupinou otázek jsou otázky typu: jaké to bude nebo může mít důsledky v různých odvětvích hospodářství (zemědělství, hydrologie, lesnictví, zdravotní problematika, atd. atd.). To už není v kompetenci klimatologie, odpovědi na tyto otázky musejí hledat odborníci z příslušných oborů. Klimatologie pouze může (a musí) dodat relevantní podklady pro takové analýzy. A pak je tady třetí skupina otázek typu: zda jsou tyto dopady z ekonomického hlediska pozitivní či negativní, zda je třeba realizovat nějaká opatření či nikoli, jaké budou případné náklady na preventivní opatření, jaké by byly naopak náklady na adaptaci, jaký je ten případný optimální „mix“ prevence a adaptace, který nám s vynaložením co nejmenších nákladů (nebo při minimálních ztrátách) přinese maximální ekonomický efekt a podobně. Řešení této skupiny otázek se bez ekonomů pochopitelně už neobejde a byla by zásadní chyba, kdyby se lidé z ostatních oborů a bez náležitého ekonomického vzdělání a praxe snažili tyto nelehké a ryze ekonomické otázky řešit. Dopadlo by to stejně trapně, jako když se ekonomové vyjadřují k čistě klimatologické problematice. A je zřejmé, že systémy, kde „každý kecá do všeho“, nemohou dobře fungovat.

Domnívám se, že ekonomie, alespoň u nás, silně zaspala. Dlouho jako by pro ni téma změn klimatu a globálního oteplování neexistovalo. Například na 3. souhrnnou zprávu IPCC, vydanou v roce 2001, naši ekonomové nereagovali a je otázka, zda si vůbec vydání této zprávy všimli. 4. zpráva IPCC, vydaná loni, v zásadě nepřináší (oproti 3. zprávě) nic nového, pouze upřesňuje některé závěry 3. zprávy, například uvádí více regionalizované výstupy, ale žádné převratné novinky ani žádná popření dříve publikovaných závěrů se nekonají. Reakce však tentokrát byla vskutku hysterická. Ekonomové jako by se chtěli najednou zapojit do celé této diskuse (a nic proti tomu), ale evidentně nevědí, kde je v té diskusi jejich místo, kde začínají a kde končí jejich kompetence. A tak často nevybíravě „přešlapují“ do dalších oborů. Jak to může dopadnout, vidíme dnes u nás. Je ale na škodu samotné ekonomie, že se tím někteří ekonomové v očích odborníků z příslušných oborů často (a hlavně úplně zbytečně) zesměšňují. Ekonomii by rozhodně slušelo méně toho „přešlapování“ do dalších oborů a méně ideologie.

Situace u nás je dnes taková, že výše uvedený systém „dělby kompetencí“ funguje už minimálně nějakých patnáct let a má svoje výsledky. Jednu slabinu ale má. Je to nedostatek zájmu ekonomů o řešení právě té třetí skupiny otázek. Jde tu samozřejmě o řešení odborné a nikoli ideologické. Důsledkem pak je i to, že ČR nemá při jednáních na půdě EU svou pozici dostatečně odborně podloženou a místo odborného přístupu argumentuje spíše ideologicky. Současná politika EU vychází do značné míry ze Sternovy zprávy a někteří naši ekonomové měli proti této zprávě zásadní výhrady, zejména z hlediska zvolené míry diskontu. Proč tedy tu Sternovu zprávu nepřepočítají pro jiné (lepší) míry diskontu? Proč nepředloží orgánům EU svou alternativní zprávu? Zcela souhlasím s panem Jaklem v tom, že k rozhodování jsou tu třeba ekonomické analýzy nákladů, zisků a ztrát. Tak proč je ale ekonomové neudělají? Proč je pan Jakl chce od neekonomů? A pokud jsou snahy o omezování emisí skleníkových plynů jen vyhazováním peněz, tak to ekonomové jistě hravě prokáží na ekonomických výpočtech.

Myslím si, že pro naprostou většinu naší veřejnosti není problém přijmout celkem jakýkoli závěr o tom, co je (nebo není) třeba dělat. Zda je nutná prevence nebo zda může celou situaci nejlépe vyřešit adaptace. Pokud ovšem bude ten závěr ekonomicky odborně doložen a zdůvodněn, nikoli pouze ideologicky proklamován.

Václav Klaus nedávno prohlásil, že debata o globální změně podnebí by neměla vycházet jen z odborných vědních oborů jako je klimatologie a že toto téma je více záležitost společenských věd. Pan Jakl naopak neekonomům vyčítá, že neprovedli ekonomické analýzy v souvislosti s možnými dopady klimatických změn a s rozhodováním zda, případně jak na ně reagovat. Lze to chápat nějak tak, že výzkum změn klimatu by se měl přesunout třeba na Hrad a např. Český hydrometeorologický ústav nebo Ústav fyziky atmosféry by se měly začít zabývat ekonomickými otázkami?

V závěru svého článku uvedl pan Jakl pět otázek, na které „chce slyšet jasné odpovědi“. Tedy: odpověď na první dvě otázky najde ve zprávě IPCC, pokud si ji ovšem přečte. A odpovědi na další tři otázky by měl žádat především u ekonomů. Na ně klimatologové odpovídat nebudou a ani nemohou.

Na tahu jsou ekonomové. Je jen na nich, zda budou dále hodnotit věci ideologicky, požadovat ekonomické analýzy od neekonomů či „přešlapovat“ do dalších oborů (a sami si tím dále podkopávat svou autoritu u odborné i laické veřejnosti), nebo zda se konečně pustí do odborné ekonomické práce, do odborných analýz toho, co by bylo možné nazvat ekonomicky optimální reakcí na existující problém.

Tento článek není stanoviskem žádné organizace, ale pouze mým osobním názorem.