Podle maďarského týdeníku Figyelö prý maďarský prezident László Sólyom sdělil svému americkému protějšku Georgi Bushovi, že USA nenavštíví, dokud Washington neumožní jezdit Maďarům do této země bez víz. Mělo k tomu dojít při návštěvě amerického prezidenta v Budapešti koncem června letošního roku. „Na konci rozhovoru se Bush znovu zeptal, kdy přijedu.“ uvedl Sólyom. „Až budou odstraněna víza, odvětil jsem.“ doplnil prý maďarský prezident. Tolik citace tisku.

V podobné situaci jako Maďaři jsou i ostatní příslušníci nových členských zemí EU – Poláci, Češi, Slováci a další. Při cestě do USA potřebují víza, zatímco Američané při návštěvách těchto zemí nikoli. Při podání žádosti o vízum musíte zaplatit nemalý administrativní poplatek, vystát frontu, podrobit se dotazům amerického úředníka, ale vízum poté vůbec dostat nemusíte. Američané nedávno tvrdili, že víza pro danou zemi zruší až poté, co počet odmítnutých žádostí o ně klesne pod 3%. V Česku se údajně počet zamítnutých žádostí o americká víza blíží k 10%. Splnit tyto podmínky je pro tyto nové země EU prakticky nemožné. Kriteria si stanovují libovolně sami Američané a ta ovlivnit nemůžeme – úředník se často může rozhodovat jen podle toho, zda se mu líbí či nelíbí obličej žadatele a nic nemusí zdůvodňovat.

Proto je mi postoj maďarského prezidenta sympatický. On sám může navštívit USA bez problémů, ale je mu to trapné s ohledem na ponižují proceduru, jíž musí podrobit drtivá většina jeho krajanů. V posledních dvou letech jsem byl v Maďarsku několikrát a nabyl jsem dojmu, že Maďaři jsou na svůj stát a národ mnohem hrdější než my. Projevuje se to i v tom, že u řady soukromých domů a ve všední dny jsem viděl vyvěšené maďarské vlajky (obvykle to bylo u novějších domů zřejmě bohatších lidí). O vlajkách na budovách úřadů i ve všedních dnech se nemá cenu vůbec zmiňovat. S něčím podobným se u nás vůbec nesetkáme, my české vlajky vytáhneme jen někdy na mezinárodní sportovní utkání.

Často jsem četl, že s daným problémem nemůžeme nic dělat a že je třeba trpělivě jednat. Možná někdo označí postoj maďarského prezidenta za teatrální gesto, ale já to považuji za zásadový postoj a snad i za jediný účinný krok, který lze v dané věci ve funkci prezidenta státu vykonat. Tento krok by byl ještě účinnější, kdyby se k němu připojili i prezidenti ostatních podobně postižených zemí, jako jsou Česko, Polsko a Slovensko. Obávám se však, že od našeho prezidenta Václava Klause se podobného zásadového postoje sotva dočkáme, stejně jako bychom se jej asi nedočkali ani od jeho předchůdce Václava Havla.