Jako první s tou myšlenkou přišel frýdlantský pan nadučitel Vilém Barvič (1841-1892). Založíme krejcarový spolek k podpoře našich školních dítek. V druhé polovině 19. století vznikají v českých a moravských obcích tzv. krejcarové spolky. Většinou měly ještě nějaký přívlastek, jako školní, podpůrný a podobně. A tak se stalo, že byl 1. července 1881 založen „Krejcarový spolek“ s přídomkem „pro podporu národní školy ve Frýdlantě“.

Vilém Barvič patří k výrazným osobnostem Moravy. Je součástí historie mnoha našich obcí. Narodil se v rodině hrnčíře Maxe Barviče v Lošticích. Jeho matkou byla Viktorie, dcera místního učitele Ignáta Kubíčka. Od malička projevoval velké hudební nadání, které umocnil jeho dědeček, který mu byl prvním učitelem hry na klavír. Po absolvování učitelského ústavu v Olomouci učil na Hukvaldech, v Krásně nad Bečvou, ve Valašském Meziříčí, ve Frenštátě pod Radhoštěm a poté byl v roce 1870 jmenován nadučitelem ve Frýdlantě. (Od roku 1918 Frýdlant nad Ostravicí).

S hudbou se i oženil. Jeho manželkou se stala Adéla Stoklasová, sestra Eduarda Stoklasy, výborného pedagoga učitelského ústavu v Příboru. Jejich otcem byl Florián Stoklasa, řídící učitel a ředitel kůru ve Valašském Meziříčí. Vilém Barvič vtiskl spolku výraznou, nebývalou podobu. Škola s rodiči organizovala výlety, které začínaly vyzdobeným průvodem žáků, nezřídka doprovázeným hudbou. Průvody zpravidla dorazily do prostoru „Nad lesem“ (majetek rolníka E. Adamce) a tam se v přírodě odehrávaly různé hry a soutěže. Děti dostávaly párky, bonbony, ale také písanky, tužky a pera.

Při požáru v roce 1866 shořela nejen škola, ale pan učitel Barvič přišel o veškerý majetek. S šesti dětmi se přestěhoval do Valašského Meziříčí, kde přijal místo učitele na chlapecké škole. Založil a řídil zde mužský pěvecký sbor Beseda, byl také sbormistrem pěveckého sboru Sokola a ředitelem kůru. Po šesti letech zemřel 26. března 1892 na zánět mozkových blan. Jeden z jeho synů JUDr. Viktor Barvič byl dokonce ředitelem Báňské a hutní společnosti v Praze. Vilém Barvič byl také znamenitým skladatelem a varhaníkem. Složil mnoho mší pro smíšený sbor s doprovodem varhan, skládal také hudbu taneční. Bohužel, nenašel za svého života nakladatele, takže jeho skladby zůstaly v soukromých sbírkách. V roce 1931 vydal výbor Krejcarového spolku „Památník“ k 50. výročí svého založení. Nezapomněl ani na svého prvního předsedu. Pěkné je, že publikace i její závěr jsou uvedeny úryvky z básní čeladenského učitele Josefa Kaluse. A obálku „navrhl a vyryl“ akademický malíř Leopold Parma, rodák z Tiché a učitel z Ostravice. Jak je vše krásně propojeno.