Tytam jsou časy, kdy se na náměstích křičelo „Televize lže, jako když Rudé právo tiskne!“ To platilo pro Právo jen v dobách, kdy neslo v záhlaví přívlastek Rudé. Tehdy se v něm lhalo, až se od huby prášilo. Dnešní Právo, přímý to potomek slavných revolučních tradic tiskového orgánu ÚV KSČ, píše pravdu. Neskrývá své cíle, je explicitní a čitelné.

Příkladně v sobotu 25.února, snad opravdu jen náhodou ve výroční den Velikého Února 1948, sepsali dva hlavní komentátoři Práva, Pavel Verner (Salto mortale) a Martin Hekrdla (Modrá cesta v bílém), své názory na páteční demonstraci zdravotníků proti politice ministra Ratha. Jak se u levicového deníku dá očekávat, názory oba autoři drží levicové. Tedy demonstraci odsuzují, ministra Ratha adorují, ne proto, že by byl nejlepším ministrem na světě, ale protože je ministrem levicové, tedy jejich, vlády.

To by bylo v pořádku. Za detailní čtení ale stojí argumentace v obou komentářích. Obvykle bývá v lepší formě Martin Hekrdla. Jeho slovník občas vyniká neotřelými spojeními, příměry, metaforami. Číst Hekrdlu je i pro pravičáka poučné, přestože s jeho názory nemůže souhlasit. K Hekrdlově cti nutno říci, že jeho stanoviska jsou konzistentní po celý polistopadový vývoj. Pamatuji si jej z roku 1992, kdy jsme sdíleli stejnou kancelář v žel již zaniklém týdeníku Reportér. Hekrdla již tehdy slul nebývale levicovými názory. Drží je beze změny doposud, bez výkyvů a převleků, tak typických pro drtivou většinu žurnalistické obce. Což jej nesporně ctí.

Tentokrát se však Hekrdla příliš nevyznamenal. Sáhl hodně hluboko ve svém arzenálu, když se snažil obhájit něco tak špatně obhajitelného, jako je politická teorie a praxe Davida Ratha. Hekrdla se uchýlil ke stalinskému slovníku Kojzarů z Práva v dobách, kdy bylo tuze Rudé. Demonstraci lékařů a jiných pracovníků ze zdravotnictví (vesměs jde o vysokoškolsky vzdělané, sofistikované lidi, kteří mají k pouliční lůze stejně daleko, jako Hekrdla k Hayekovi) Hekrdla bohorovně a s despektem nazval „pozdvižením“, jež z pozadí řídili nějací „aranžéři“, kteří demonstrujícím „vytěsnili zdravý rozum“. Ostatně pro Hekrdlu jsou ty zástupy graduovaných odborníků jen zástupem „komparsistů“, jejichž jediným zájmem je „co největší odtok veřejných peněz do soukromé sféry“, do „výdělkářských nemocnic“, zkrátka o „mamonářství“, a to je, jak račte chápat, pro Martina Hekrdlu hříchem horším než obcování s ďáblem.

Oč vlastně Hekrdlovi jde? O to, aby po Štěpánovsku nazval shromážděné nespokojence „malými dětmi“, které svému řemeslu a jeho souvislostem rozumějí mnohem méně, než „prozíravý“ ministr Rath, kterého dle svých slov Hekrdla při nejlepší vůli nedokáže přistihnout při přetvářce, lži a jiné nepravosti. Tedy jedním slovem: jde o provládní či proministerskou propagandu. Podepřenou bohužel (což zamrzí, když autorem je novinář kvalit Hekrdlových) argumentací hluboko pod pás a slovníkem třídního boje.

Pointu dává svému článku Hekrdla ve větě, kde viní třídního nepřítele, ODS, ze lži, když tato tvrdí, že Rathovi jde o „zestátňování“ zdravotnictví a jeho institucí. Hekrdla se proti tomu ohrazuje a štítivě viní ODS z prachpouhé obhajoby svých hmotných zájmů. Což by bylo v řádu věcí, kdyby… Kdyby hned vedle nestál komentář Pavla Vernera na totéž téma, jenž končí naprosto nepokrytou a přímou výzvou k tomu, aby důležité nemocnice zásobovala léky „firma, v níž by většinu akcií vlastnil stát“. Což je zase jedním slovem znárodňování a dává to za pravdu spíše kritikům z ODS, než ministru Rathovi a jeho hlásné troubě s tváří Martina Hekrdly.

Na první pohled to vypadá, že se prostě dva vedle sebe sedící novináři nedohodli, o čem, jak a s jakým vyústěním budou psát. Názor nakonec vyjádřili stejný, jen Verner byl upřímnější v jeho pointě. Věřme, že si z něj Hekrdla vezme příklad a příště už hezky naplno svou agitací požene dělníky do fabrik s klacky a loveckými puškami, aby odtamtud vypráskali zlotřilé zbohatlíky, tyjící z proletářských mozolů. Aby i napříště mohlo platit, že Právo píše pravdu. Tu svou, rudou.

27.2.2006

(Psáno pro server Ćeská média)