Existovalo několik velmi dobrých důvodů, proč se Jiří Janeček neměl znovu stát generálním ředitelem České televize. Netřeba je opakovat. Největší zásluhu na tom, že se jím nakonec stal, si však paradoxně mohou připsat právě ti, kteří proti němu nejvíce brojili. Dopis 100 kulturních „osobností“, ke kterým se předvolebně naivně vyčůraným způsobem přichomýtli ještě lidovci a zelení, byl nakonec ve skutečnosti tím největším lobbisticko politickým atakem na členy Rady ČT. Jediným faktickým výsledkem však je, že někteří radní podlehli iluzi, že než raději nezvolit nikoho a vypsat řízení nové – což by nejspíš bylo (opět chybně) interpretováno, že jsou ve vleku politiků –, raději zvedli ruku pro „jistotu“ jménem Janeček. Gratuluji, milí kulturtrégři! Gratuluji, milí lidovci! Gratuluji, milí zelení!

Pogratulovat je však třeba – a teď bez jakékoli ironie – také Jiřímu Janečkovi. Ukázal se nakonec jako schopnější hráč než všichni ti skuteční či vymyšlení zákulisní političtí šíbři dohromady. Osoba, jež sedí na balíku sedmi miliard ročně, je silná figura, a na té hromadě bude dál sedět on. Pomalu balit si naopak může Milan Fridrich. (Pomalu proto, že to jistě nepřijde hned.) A to přesto, že tím údajně „vyvoleným“ stejně nebyl. Za blbost se platí. A koneckonců – je to tak správně.

Kdo hysterické volební atmosféře, že je třeba za každou cenu Janečka protlačit, nepodlehl? Spolehlivě to vím o třech radních. Odstup si zachovali Milan Uhde, Josef Pavlata a Dana Makrlíková. Už slyším hlasy, že to jsou straničtí protagonisté ODS. A to se občas nemůže – třeba i – stranický názor potkat s realitou? Nebo osobní názor se stranickým?

Kdo byl tím čtvrtým („nejanečkovským“) hlasem, spolehlivě nevím, ale ono to časem jistě vyplave napovrch. Možná, že nakonec o přihlášení se k němu ještě nastane rvačka.

Kapitola sama pro sebe je Helena Fibingerová. Jeden by málem zaplakal, když hovoří o politických tlacích na své kolegy, ale jak ona je čistá a politiky si k tělu nepřipouští. Nějak mi to nejde dohromady s tím, proč ty politiky tedy tak usilovně obíhala, když chtěla být do rady zvolená. A kolik čistoty je v tom, že ze svého postavení členky rady dlouhodobě inkasuje coby sportovní funkcionářka?

Nic není zadarmo, zadarmo není ani zvolení generálním ředitelem. Nejvíce zábavná je proto interpretace, jakou že si to Rada České televize zvolením Janečka zachovala nezávislost. Někteří lidé (třeba 100 kulturních lobbistů) přesto budou nepochybně dál šířit chiméru o odpolitizování mediálních rad. Proč chiméru? Protože politika si do mediální sféry vždycky cestu najde, ať už bude způsob volby mediálních rad jakýkoli. Nikdo mi nevymluví – a hovoří ze mě dlouholetá osobní zkušenost –, že neskonale průhlednější je systém vzájemné kontroly osob, o kterých každý dopředu ví, jakou mají politickou konotaci. Nebo snad někdo víte, kdo a proč Jiřího Janečka tím generálním ředitelem mocné instituce vlastně zvolil? Leda, že by snad opravdu byl tím špičkovým manažerem par excellence.

16. 7. 2009, www.petrstepanek.cz