Od letošního března píšu svoje memoáry a tento týden jsem se dostal k tanečním na jaře 1961. Vzpomněl jsem si, jaké jsem byl jako přecvičený levák slonbidlo, jak jsem se chtěl vždy točit na opačnou stranu než partnerka, jak jsem jim šlapal po nohou, poněvadž jsem vždy vykročil obráceně, než jsem měl. Shodou okolností k tomu došlo v tentýž týden, kdy v Praze začal Prague Pride Festival, vzpomínky se mi s touto událostí spojily a inspirovaly k následujícímu textu.

Souběh Prague Pride Festivalu mě spolu se vzpomínkami na trápení v tanečních přivedl na myšlenku, jestli není nejvyšší čas po vzoru komunity LGBT+ založit globální komunitu leváků, jejíž první požadavek by byl na zavedení tanečních pro leváky, poněvadž na těch pro praváky jsou diskriminováni. Podle statistických údajů je nás 10 % v populaci, tedy minimálně dvakrát tolik než homosexuálů, takže nárok na respektování našich požadavků máme oproti gayům též dvojnásobný.

Jelikož je známo, že ve středověku patřilo ke znakům čarodějnictví leváctví, měl by další požadavek směřovat na Vatikán, aby nám vyplácel odškodné za mučení a popravování příslušníků naší komunity v minulosti. Dále bychom měli požadovat výrobu veškerých nástrojů též pro leváky, nejen nůžek, ale i aut a budov, například všude osazení levých dveří. Jestliže nyní genderově uvědomělí studenti na Filozofické fakultě Karlovy univerzity žádají unisexové záchody, měli bychom my, leváci, požadovat naopak speciálně označené kabinky, kde by byly schránky na toaletní papír vždy na levou ruku, poněvadž je ponižující vrtět se na záchodové míse, když musíte přehmatávat, abyste dosáhli na obráceně umístěnou schránku. Také si myslím, že by studenti leváci měli po univerzitě vyžadovat ve všech budovách vyhrazené „levé koutky“, kde by měli jistotu, že nebudou stresováni přítomností praváků.

Ale hlavně bychom měli požadovat korektní vyjadřování ve veřejném prostoru. Měli bychom vystoupit proti používání výrazů jako „levota“ a „levárna“ a usilovat o jejich zařazení na seznam nepřípustných slov, poněvadž nám působí citovou újmu a deptají naše duše nekorektním kladením rovnítka mezi leváctvím a zločinností. A v druhém kroku, podle principu salámové metody, bychom měli požadovat i zákaz výrazu „levice“ pro označení určité části politického spektra, když všichni vědí, že tato část sestává ze socanů a různých jiných lůzrů, což opět pravicově smýšlejícím levákům může způsobovat šrámy na duši.

Ona sice už nějaká Mezinárodní asociace leváků (Lefthanders International) existuje, ale je zřejmě naprosto neschopná vstoupit do povědomí široké veřejnosti, jak se podařilo komunitě LGBT+. Nebo jste snad víte, že 13. srpen zavedla tato asociace jako Mezinárodní den leváků, a to už od roku 1976? Neměl by tedy po průvodu Prague Pride, který je plánován na sobotu 12. srpna, následovat v neděli 13. srpna „Pochod pýchy leváků“ anebo alespoň manifestace, aby konečně i tento den vešel do povědomí veřejnosti a upozornil ji, že existuje ještě jiná menšina než LGBT+? Účastníci by se mohli držet pravou ruku na oněch místech pod zády, aby demonstrovali, na co je jim pravačka, jiní by mohli nést transparenty, například s nápisem „Levé životy mají smysl“.

Co vy na to, zastupitelé hlavního města Prahy, najmě členové Pirátské strany a pane náměstku primátora Hřibe? Dočkáme se za rok připomínky Mezinárodního dne leváků? Pro pirátský program je to záležitost šitá přímo na míru – a to by v tom byl hrom, kdyby alespoň část leváků pro Piráty následně nehlasovala.

Zkušenosti s komentáři pod články na Neviditelném psu mě nabádají, abych připojil, že se jedná o ironii a satiru pro pobavení sobotních čtenářů, jen to připomenutí Mezinárodního dne leváků je míněno vážněji.