Ministr zdravotnictví cítil potřebu na Duškovy názory reagovat a využil tak možnost, kterou mu nabídl svět zkratek a polopravd obecně. Dušek přitom nic o dětech neříkal, hovořil o svých rodičích a příbuzných.

Jaroslav Dušek se v rozhovoru vyjádřil o rakovině a podle mnohých údajně přestřelil.

Herec Jaroslav Dušek (62) je známý svým neobvyklým přístupem k životu a netradičními názory. V novém rozhovoru s moderátorem Čestmírem Strakatým podle některých lidí na sociálních sítích ovšem přestřelil, když mluvil o rakovině. „Moje maminka zemřela na rakovinu. To byla její volba. Všichni umřeli na rakovinu. Babička, děda z máminy strany. A co je to rakovina? Tak se ptejme. Umřeli na rakovinu. A vy si myslíte, že ten člověk umře na rakovinu? A já si myslím, že umře na to, že nenávidí život. To vím. Ten člověk nemá rád život, nemá rád sám sebe,“ říká Jaroslav Dušek v ukázce rozhovoru. Herec nesouhlasil s námitkou moderátora, že pro člověka, kterému oznámí onkologickou diagnózu, je to hrozná zpráva. „To je ta zpráva, díky které on to může otočit tou svojí silou, když chce. Tam on má to zdraví ve svých rukou. On to může pochopit. Nemusí to akceptovat. Skoro vám řeknu, že odhadnete, který z těch lidí zemřou a který se z toho dostanou,“ prohlásil Dušek. „To, že někdo chce žít, že to říká, neznamená, že to chce, protože, když se díváte na to, jak žije, tak přece vidíte, jestli to chce, nebo nechce.“

Stručně a jasně řečeno – Dušek věří tomu, že člověk může svou vůlí k životu překonat i rakovinu. Nicméně, a to implicitně z Duškových slov nevyplývá, nenašel jsem v rozhovoru pasáž, kde by Dušek horoval proti léčbě rakoviny moderními lékařskými metodami. On přikládá hlavní roli tomu, zda člověk rakovinu vezme jako výzvu nebo se jí poddá, protože v uzdravení nevěří.

Pod článkem je anketa, v níž 75% čtenářů považuje Duškovy názory za „nebezpečné polopravdy“ a pouze 25% čtenářů to tak nebere. Patřím do oné menšiny, nicméně je nutné pochopit celou problematiku ve všech souvislostech.

Když jsem byl mladý, bylo mi asi 18 let, měl jsem kamaráda, který se léčil na rakovinu, chtěl jistě moc žít , ale tehdejší úroveň léčby byla ještě nedostatečná a kamarád zemřel. Snad v první nebo druhé třídě s námi chodil do třídy chlapec, který také vážně onemocněl a zemřel. Zda měl rakovinu nedokážu stoprocentně potvrdit, ale člověk může být mladý a zemřít na nějakou nemoc a nemusí to být rakovina.

Dušek akcentuje ve vztahu k rakovině u dospělých faktor psychické odolnosti člověka, který je diagnózou konfrontován s faktem, že může během relativně krátké chvíle zemřít. Zatímco my „normální“ a zatím zdraví lidé vnímáme smrt jako něco, co někdy přijde a nepřipouštíme si, že by to mohlo být zítra či pozítří, člověk s diagnózou rakoviny je postaven do role toho, kdo si konečnost života náhle musí připustit. Existují dnes samozřejmě zcela jiné metody, jak různé druhy rakoviny léčit a řada z těchto postupů vykazuje vysokou míru úspěšnosti zejména, pokud je onemocnění diagnostikováno včas. Řada lidí ale z obavy ze „špatné“ diagnózy odkládá návštěvu lékaře a dostane se k lékaři ve stadiu, kde již obvykle není pomoci. Obecně je proto nesmírně důležité přestat považovat rakovinu za něco naprosto fatálního, co jednoznačně musí končit úmrtím.

Pak ale existuje i realita českého zdravotnictví, které na jedné straně dokáže doslova zázraky, aby vedle toho neexistovala slušná „partička“ doktorů „údržbářů“, kteří například posílají na odborná vyšetření „neradi“, protože stačí nějaká „pilulka“, kterou vám ochotně předepíší. Všichni jsme se ostatně s tímto typem „obvoďáka“ setkali, že ano.

Mít rád sebe a svůj život, o čemž Dušek mluví, je současně i velmi propagováno v meditačních cvičeních. Není to ovšem myšleno jako bezúčelná samoláska, která je povýšena nad vše ostatní, ale onou láskou k sobě se spíše míní chápání nedokonalostí každého jedince a smíření se sám se sebou.

„Rázná odpověď“ Duškovi přímo od ministra zdravotnictví je jen laciným útěkem před odpovědností za současný stav nedostatku léků na to či tamto. O „řešení“ už pan ministr hovoří měsíce a nic podstatného se v situaci nedostatkových léků neudálo.

Bohužel, náš svět je plný „polopravd“. Dušek má zcela jistě právo věřit tomu čemu chce a my ostatní s ním můžeme souhlasit nebo nesouhlasit. To je asi tak vše, co se s tím dá dělat.