Úvahu o řeči a váze i síle slov si zaslouží doplnit i úvahou o jejich poctivosti. Lidé křivě myslící totiž jasná a pravdivá slova nepoctivě rozmělňují slovíčkem „ale“ a snaží se tím vyhnout přímé odpovědi anebo zpochybnit obsah řečeného. V nedávné době jsme to zažili např. při epidemii covidu 19, kdy mnozí občané, advokáti, soudci i politici sice říkali, že proti covidu je nutno bojovat se vší rozhodností, „ale…“ – a pak začalo rozmanité kličkování, fantazírování, hledání viníků, vymýšlení zaručených způsobů léčby, podezírání i obviňování. Na podzim se to může opakovat. V současnosti je podobná situace i ohledně války na Ukrajině. Mnozí dezorientovaní občané, rusofilové i členové tradičně rusofilsky a stalinisticky orientovaných rodin totiž říkají, že Putin a Rusové se sice s tou „speciální operací“ unáhlili, „ale…“ – a zase začnou kličkovat a poukazovat na údajný ukrajinský nacismus, banderovce, zločiny USA a NATO, přimíchají k tomu EU, rasismus, kolonialismus apod., přičemž jejich argumentace je pouze principiálně protizápadně zaměřená a nebere v potaz všechny typické znaky brutálního nacionálního socialismu, příznačného nejen pro současné Rusko, ale i pro Čínu a Severní Koreu. Podobně jsou sice schopni pokrytecky odsoudit teroristické útoky Palestinců i ostatních muslimů, avšak vždycky k tomu přidají ono slůvko „ale…“ - a ihned poukazují za údajné i skutečné zločiny Izraelců, kteří v nenávistí přetlakovaném arabském prostředí pouze úporně hájí svoji bytostnou existenci a v emočním přetlaku nevolí vždy vhodnou reakci.

Není to však nový jev. Křivé mysli byly vždy a všude a slovíčko „ale…“ je pro ně příznačné. Buďme však objektivní – totéž slovo totiž může být i moudré, uvážlivé a poctivé - záleží totiž na tom, proč a v jakých souvislostech bylo vyřčeno. Zkušenost však potvrzuje, že u mnohých lidí nepoctivost a záludnost převládají.

Slovíčko „ale…“ si proto velice oblíbili nejen komunisté, ale i věřící rozmanitých náboženských směrů. Absolvoval jsem mnoho tematických pohovorů i rozhovorů o jejich věroukách, ale ani jediný z nich nebyl schopen říci jasné „ano – ne“ a vždycky začali „kličkovat jako králíci“. Nezřídka se mi také stalo, že věřící při mému poukazu na některou pasáž Bible vznesli užaslý dotaz: „Tohle je opravdu v Bibli?“ a hned v ní začali vzrušeně listovat. Přiznám se, že tehdy jsem jim škodolibě říkal: „A to se nestydíte s takovými vědomostmi chodit mezi lidi a šířit víru svatou?“

Byl jsem vychován v evangelické rodině, jako chlapec jsem chodil na náboženství i do evangelické „nedělní školy“, stařičkou evangelickou učebnici Biblické dějepravy mám stále ve své knihovně a mám i tři Bible, z nichž tu největší Bibli rodinnou obdrželi mí rodičové u příležitosti jejich svatby. Protože se však dlouhodobě věnuji srovnávacímu studiu buddhismu, náboženství a starověké filosofie, jsem sice již více jak dvacet let let přesvědčený ateista. Přesto se vší rozhodností tvrdím a opakovaně jsem to prohlásil při četných mnou vykonaných přednáškách, že znalost Bible by měla patřit k základním vědomostem každého kulturně vyspělého Středoevropana. S nevědomostí, nerozumností, hloupostí a fanatismem lze totiž úspěšně bojovat především jejich vlastními „zbraněmi“, ať už se jedná o jakékoliv náboženství, věrouku anebo „ismus“. Totéž platí i o islámu, přičemž je nutno s nesmírným vděkem přijmout intelektuální pomoc osvícených muslimských spisovatelů, kteří s obrovskou znalostí Koránu i obrovskou osobní odvahou dokázali popsat jeho podstatu i nebezpečí. Riskují totiž přitom svůj život, neboť naprostá většina muslimů stále ještě žije v násilnickém, totalitním a netolerantním středověku.

Tisícileté zkušenosti sice potvrzují starověké čínské přísloví, že „za přímou řeč koupíš neštěstí“ – to však všechny myšlenkově ujasněné, rovné a mravně vyspělé lidi nikdy neodradí od toho, aby vždy pronesli pravdivou řeč, bez ohledu na její důsledky. Myšlenkově pokřivení, nevědomí a mravně i argumentačně nepevni politici anebo přívrženci rozmanitých náboženských směrů, věrouk a „ismů“ však nic nedokáží říci poctivě a jasně, vyjadřují se neurčitě a mlhavě, vždycky hledají skulinku k úniku a při svém „kličkování“ se uchylují i ke lžím, polopravdám, demagogii, úskokům a dezinformacím. A právě lidem křivé mysli byla určena tato slova Ježíše Krista, která jsem již mnohokrát použil:

„Ale buď řeč vaše: Jistě, jistě; nikoli, nikoli. Což pak nad to více jest, od zlého jest.“

(Evanglium sv.Matouše, kap.5/37)

Moji křesťanští oponenti byli sice zpočátku bohorovně sebejistí, avšak jejich výklad Bible byl vždycky dogmatický a nikdy se neodvážili nad slovy Bible přemýšlet. Záhy proto znejistěli a obvykle se pokoušeli vykličkovat za pomoci slůvka „ale…“; vždycky však stačilo usměrnit je těmito slovy: „Co vám řekl Ježíš Kristus? Nekličkujte jako králíci a jasně řekněte – ano, ne! Co pak nad to více jest, od zlého jest!“ Poté následovaly rozpaky a všechny diskuze i další setkání skončily.

„Co není na počátku rovné, bude na konci nutně křivé.“

(Čínský filosof Liou Siang – asi 77 př.n.l. – 6 n.l.)

Ježíš Kristus sice pronesl mnoho nejasných i kontroverzních výroků, avšak některé z nich opravdu stojí za zapamatování. Jejich platnost je totiž nadčasová, o čemž svědčí i praktické zkušenosti. Tím druhým významným výrokem je tato věta: „Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu.“ (Evangelium sv.Marka, kap.2/27), která má mimořádný význam pro moudrou, uvážlivou, spravedlivou a kultivovanou soudní (judikativní) aplikaci práva. Dnes totiž stěží naleznete soudce, který se v Bibli vyzná a který tato slova dokáže vyložit i použít. K významu tohoto výroku se však dostaneme v jiné úvaze.

V Plzni dne 30.8.2022 JUDr.Oldřich H e i n