Co vás, pane Hvížďalo, zaujalo tento týden v médiích?

Důsledky německého hesla, že Macht und Markt proměňují společnost úplně stejně. Tedy že Moc a trh, byznys, deformují demokracii velmi podobně. Ukáži to na dvou příkladech: na tom, co se stalo tento týden ve Velké Británii, a na tom, na co upozornil tento týden kulturní časopis A2. V Anglii totiž soud zakázal vysílat hraný dvoudílný dokument o loňských letních nepokojích v řadě měst a A2 zase upozornila na to, že v české mediální krajině chybí levicový deník. Právo podle autorky Aleny Lhotové tuto funkci neplní.

Zastavme se blíže nejprve u zákazu ve Velké Británii, něco takového je v tak tradiční demokratické zemi hodně překvapivé, nemyslíte?

Jistě, a proto o tom chci hovořit. V Anglii je něco takového mimořádně neobvyklého, píší tamější média. BBC měla v pondělí večer vysílat první díl hraného dokumentu The Riots: In their own Words (Nepokoje: slovy účastníků) založeného na rozhovorech s účastníky nepokojů - násilníky i policisty. Rozhovory vedli novináři The Guardian a vědci z prestižní Londýnské ekonomické školy (London School of Economics). Nicméně soud v pondělí nařídil BBC, aby dokument nevysílala. Scénář na základě výpovědí napsala známá dramatička Alecky Blytheová. První díl vycházel z rozhovorů s 270 lidmi, kteří byli při nepokojích zatčeni. Herci hrají anonymní účastníky nepokojů, kteří mluví o tom, jak je zažívali. Druhý díl se věnuje zkušenostem policistů.

A jak to soud zdůvodnil?

Důvody nebyly nejprve dlouho známé, ale pak The Guardian na svých stránkách zveřejnil, že to zamítl soudce, který případy z těchto demonstrací soudí, protože by to mohlo kolidovat s průběhem soudního řízení, a tím i ovlivnit výsledek. The Guardian se chce pochopitelně odvolat a zmíněné důvody po ukončení soudu nebudou platit. Kirsty Hughesová, šéfka organizace hájící svobodu slova Index on Censorship, označila zákaz za "znepokojivý krok". "S blížícím se výročím nepokojů je důležité, aby bylo povolené takové pořady vysílat a debatovat o těchto událostech," uvedla. "Cenzurování televizních programů nijak nepomáhá tomu, abychom chápali problémy a faktory, které byly za nepokoji."

A proč A2 si myslí, že Právo není levicový deník?

Protože se nezabývá sociální problematikou a projevuje těžko vysvětlitelnou náklonnost k ministrovi financí Kalouskovi, takže podle názorů autorky dělá ministrovi financí jen PR a když pana Kalouska autor Práva Petr Uhl kritizoval, jeho komentář vyšel v Britských listech. Ve zpravodajství dle článku v A2 převažuje rutina a komentáře jsou většinou příliš středové. Paní Lhotová se domnívá, že Právo šíří nejhorší předsudky a klišé.

A co si o tom myslíte vy?

Zdůvodnění soudce sice má jistou logiku, ale zároveň to vzbuzuje podezření, že mocní nechtějí připomínat svá selhání, která způsobují stále se zvětšující propast mezi chudými a bohatými. Právě ta loni v Anglii vyhřezla na povrch ve velkých městech masovým rabováním. Podobně majitel či majitelé Práva se bojí vyhraněnějších článků, aby neztratili čtenáře: chtějí být tak trochu pro všechny. Proč ale tak silně podporují ministra Kalouska a de facto i bývalého ministra obrany Martina Bartáka a často i prezidenta Klause, se vysvětluje hůř. Možná ale že je za tím jen marketing, který jim připomíná, že jména Klause a Kalouska v titulcích zvyšují náklad, a tím pádem jejich zisk. O Martinu Bartákovi to ale jistě neplatí. V obou případech jde ale o cenzuru a v případě Martina Bartáka zřejmě už i o manipulaci s veřejným míněním, viz případ podplukovníka Daňhela. Podezření o sexuálním styku s nezletilou, které si dívka vymyslela, jak se později ukázalo, se objevilo poprvé právě v Právu.