O víkendu jsem navštívil nejstarší český knižní veletrh v Havlíčkově Brodě a tam, kromě knih, měly své stánky i kulturní časopisy z nichž mě nejvíce zaujal projekt družstva Kulturní noviny. Tento projekt se od ostatních podobných iniciativ jako jsou Literární noviny či čtrnáctideník A2 zásadně odlišuje: členové družstva, kteří vydali zatím jen dvě zkušební čísla, si ho totiž financují sami. Mezi členy družstva jsou známé, především moravské osobnosti jako například komentátor Ivan Hoffman, politolog dr. Jaroslav Šabata, imunolog profesor Václav Hořejší, nakladatel Václav Burian, hudební vydavatel Jaromír Kratochvíl či profesor Erazim Kohák.

A jak takové družstvo funguje?

Na zakládající schůzi, která se konala před rokem 10. října 2009 v Brně, bylo zvoleno představenstvo, byly tam schválené stanovy a výše členských vkladů pro fyzické osoby od 5 do 50 tisíc korun. Do družstva mohou vstoupit i právnické osoby. Představenstvo družstva se kryje se složením redakce, to znamená, že šéfredaktor Jiří Plocek je zároveň předsedou představenstva. V redakci jsou ještě Veronika Dopitová, Martina Schneiderová a Petr Kovář.

Družstvo je podle představenstva otevřeno každému, kdo cítí potřebu vytvořit mediální prostor, který není primárně závislý na investorovi a na reklamě. Časopis by se chtěl v budoucnu zabývat hlavně politicko-společenskou tematikou a kulturou v tom nejširším slova smyslu.

Mezi autory prvních čísel najdeme i velmi známé osobnosti jako je Antonín Bajaja, letošní laureát Státní ceny za literaturu, Ludvík Vaculík, Petr Dorůžka, Vladimír Merta, Ivan Štampach a další.

Má takový projekt v Evropě nějakou obdobu?

Má obdobu nejen ve světě, ale i u nás: v roce 1937 v Československu ještě fungovalo 37 vydavatelských družstev, družstvem byla i zoologická zahrada do roku 1950, petřínská rozhledna do roku 1945, Česká filharmonie do roku 1938 a v roce 1880 bylo založeno Družstvo Národní divadlo.

V zahraničí existuje nejbližší podobný projekt v Německu, a sice Tageszeitung: Die Taz, jak se těmto novinám říká, vyšly poprvé 27. září 1978, tedy před 32 lety. Vznikly spojením čtrnácti městských iniciativ a sociálních a ženských hnutí z celého Německa. Za touto iniciativou, která rovněž chtěla být od samého počátku zcela nezávislá na velkých vydavatelích a inzerci, stálo přesvědčení mladých lidí, většinou studentů univerzit, že od německých vládních kruhů se už nemohou dočkat ničeho nového a že jejich hlas ve veřejném prostoru by měl být víc slyšet. Noviny de facto chtěly reagovat na vinu rodičů a prarodičů studentů: chtěly být internacionální, antimilitaristické, ale i proti ideologii teroristické Frakce rudé armády RAF. Zároveň byly proti atomové energii a představovaly prostředí, z kterého se etablovali dnešní němečtí zelení, kteří letos poprvé dosahují v průzkumech stejné obliby jako etablované velké strany. Noviny Taz, říkají odborníci, byly civilní odpovědí na příliš samo se sebou spokojené Německo. Na trh vstupovaly s hesly: Taz není žádný papírový tygr a My nemáme žádnou šanci, ale využijeme ji. Existence těchto dnes již respektovaných berlínských novin představuje vítězství občanské společnosti.

Brněnské Kulturní noviny a jejich budoucnost bude signalizovat dost přesně, kam jsme se po dvaceti letech dostali a jestli odpor mladé generace vůči generaci rodičů, která je zodpovědná za řadu selhání při obnově svobodné společnosti, je schopná proměnit v pozitivní projekt.

Autor je novinář a spisovatel