Zprávy, které se objevily hlavně v bulvárních médiích, jako je například Super spy, tedy Super vyzvědač, o zákulisí soutěže televize Prima Česko Slovensko má talent. Časopis napsal, že Jan Kraus, který do této televize kromě toho, že je členem poroty zmíněné soutěže, přenesl po šesti letech i svůj pořad Uvolněte se prosím pod názvem Show Jana Krause, je naprosto nevyzpytatelný. Cituji: "Je to dáno tím, že je prostě svůj, před čímž všechny předem varoval. Nechce být za najatého šaška, minulý týden například zcela zkolabovalo jeho focení se na promomateriály. V ateliéru udělal fotografovi takový vyrvál, že se jedna fotka na podpisovou kartu nakonec fotila tři hodiny s tím, že to je naposledy, kdy se povinně pitvoří. To ale není nic proti mladému Prachařovi, který je moderátorem pořadu, ten se odmítá podřídit zcela, v PR oddělení Primy jsou z něj na sebevraždu. Nechce dávat rozhovory a dělá scény kvůli spolupráci s bulvárem."

Co je na tom tak pozoruhodného? Hvězdy se odjaktěživa chovaly výstředně a dělaly skandály...

V tomto případě ale jde o něco jiného, dokonce bych řekl, že oba protagonisté se naopak snaží chovat normálně v prostředí, které je nenormální, a za to jsou peskováni, a to je to, co mě zaujalo. Vzdáleně to připomíná konflikt, o kterém jsem tu hovořil minule, mezi bývalým šéfredaktorem Eura Istvánem Lékem a finanční skupinou PPF Petra Kellnera. V základu jde totiž o totéž, že manažeři, kteří jsou v médiích, se je snaží řídit stejně jako továrnu na šrouby a neuvědomují si, že to nejde či přesněji řečeno že tím ubližují sami sobě a hlavně své firmě, v tomto případě televizi Prima. Řečeno trochu zjednodušeně se sedmapadesátiletým Janem Krausem, který je mezi baviči zcela výjimečný, a se sedmadvacetiletým Jakubem Prachařem, který je synem prvotřídních herců Dany Batulkové a Davida Prachaře, nelze zacházet stejně jako s Ivetou Bartošovou či Helenou Vondráčkovou.

A proč si myslíte, že tím manažeři ubližují i své firmě?

Protože žijeme v době, kdy média vlastní neomezený čas a bojují o čas a pozornost posluchačů, kteří ho mají většinou málo a věnují jim ho jen tehdy, když se televize a jejich protagonisté budou lišit. Způsob, jakým v popisovaném článku zacházejí manažeři Primy se svými protagonisty, je právě opačný: snaží se je násilím vtěsnat do předem připravených škatulek, místo aby vycházeli z jejich přirozeného naturelu, poskytli jim možnost úplně jiné, zcela odlišné prezentace v médiích, a tím ke své stanici přitáhli nové publikum. Vlastně i konflikt s osobitým moderátorem Jiřím Chumou, kterého nechali klidně odejít, i když vizáží i dikcí se od většiny moderátorů značně odlišoval, naznačoval, že vedení televize Prima se nesnaží profilovat svou stanici odlišně od Novy, ale naopak si nechala vnutit zaběhaná, pohodlná a levná klišé, která mají ale vždy jen omezenou dobu působnosti. Sofistikovanější přístup a respekt k odlišnosti by stanici rozhodně víc prospěl, než snaha napasovat všechny do jednoho modelu, který lidi vždy brzdí. Kdyby Jan Kraus dostal více prostoru a cítil, že se mu důvěřuje, mohl by svou show posunout mnohem dál, než to, co předvedl. Zatím se jen opakuje a to je škoda. Rovněž Jakub Prachař, kdyby cítil větší svobodu, by nás mohl mnohem víc překvapit. A publicitu těmto lidem přece nikdo nemusí organizovat, to umí oba sami lépe a hlavně způsobem, který odpovídá jejich přirozenosti.

Autor je novinář a spisovatel