To, co napsal šestadvacetiletý haitský diskžokej Carel Pedre na Facebooku a později bylo otištěno i na stránkách světových novin a co řekl ve vstupech v televizním a rozhlasovém zpravodajství. Tento mladých chlapík, který nejspíš není žádný mediální analytik, prosí ve svých vstupech o rychlou pomoc pro Haiti. Upozorňuje zároveň ale na to, čemu odborníci říkají kampaňovitá žurnalistika, která má za následek, že i takhle velká katastrofa, při níž zahynulo možná až dvě stě tisíc lidí, a její reflexe z médií poměrně rychle zmizí a svět na Haiti a jejich mrtvé rychle zapomene. Proto apeluje na rychlou pomoc. Marketingové noviny založené na kampaních každé, byť sebetragičtější téma rychle vyčerpají. Jeho varování zní, cituji: „Už za pár dní může záběry zmaru a zoufalství z mého ostrova v médiích vystřídat další katastrofa, nevěrný politik nebo pokleslá hollywoodská hvězda.“

O čem tato vystoupení haitského diskžokeje svědčí?

Hlavně o tom, že estetika novin a médií diktuje etiku. Majitelé většiny médií necítí odpovědnost za obsah, ale zajímá je jen prodaný náklad a počet posluchačů, a tím deformují základní hodnoty, na kterých stojí naše civilizace, jako je solidarita. Víc než aby média burcovala k solidaritě a rozebírala důvody tak tragického dopadu zemětřesení, které může být poučné i pro nás, prodávají hrůzy, a to platí i o českých novinách: Ocituji jen několik náhodně vybraných titulků: Mrtvoly po tisících končí v masových hrobech, Děs se nedá ani popsat, Městský hřbitov, to už není lidský svět atd. Podobně vypadá i doprovodný obrazový materiál. Zpravodajství soutěží se záběry z televizních hororů. V hlubším smyslu jde o to, že marketingová média vycházejí vstříc poptávce. To v důsledku znamená, že zveřejňují jen to, co lidé už dávno vědí, a tím nás odnaučují myslet: podporují lenost.

To ale nelze říci o všech médiích…

Ne, i u nás třeba ve středu Milan Vodička v MF Dnes ukázal na to, že Haiti je zcela nefungující stát, kde mají jen dva hasičské sbory, kde pořádek léta udržují zahraniční modré barety, zdravotnictví je v rukou osmi set Lékařů bez hranic a stavební dozor rovněž nefunguje, takže domy se lehce zboří. V úterý zase Lidové noviny upozorňovaly na to, že svět je na Haiti a Češi zůstávají doma, jako kdyby se něco podobného nemohlo příště stát i nám, i když my neležíme na zlomu zemské kůry. Důvod katastrofy by mohl být jiný a taky bychom vyžadovali pomoc a solidaritu. Vymlouváme se, že nemáme přepravní kapacitu, ale záchranáře poslal i malý Island, sousední Polsko a srovnatelné země jako jsou Belgie či Izrael a Tchaj-wan. Přestože naši lidé a organizace - vojáci, hasiči, záchranáři - byli připraveni, ministerstvo zahraničí nepovažuje pomoc postiženým za prioritu, to je postoj, který nás v očích světové veřejnosti dále marginalizuje.

Naštěstí občané České republiky s tímto postojem zřejmě moc nesouhlasí a dali to jasně najevo, když sami na pomoc vybrali do středy 28 milionů korun, ve čtvrtek to už bylo 36 milionů a když k tomu připočteme výnos ze dvou večerních čtvrtečních koncerrtů, který činil osm milionů, máme to do dnešního rána 44 milionů, zatímco naše vláda poslala na Haiti jen 20 milionů. Podobně jako my se zachovalo v Evropě jen Dánsko a Finsko. Výmluvy našeho ministra obrany Martina Bartáka na to, že letiště na Haiti je přetížené, že jinak jsou připraveni pomoci, nemůžeme přece brát vážně, když si přistání dovedlo zařídit i sousední Polsko.

Autor je novinář a spisovatel