23.9.2020 | Svátek má Berta


KNIHY: Konec karnevalu

7.7.2009

V létě 2004 vyšla kniha Where the Right Went Wrong, v níž Patrick Buchanan líčí, „kde pravice sešla z cesty a jak neokonzervativci podvrátili Reaganovu revoluci a ukradli Bushovo prezidentství.“ Ač má Buchanan na mysli americkou „pravici“, je škoda, že se nikdo – včas – neodhodlal k překladu do češtiny. Byl by býval možná ještě potřebnější než Smrt Západu, která u nás zatím jako jediná reprezentuje desetisvazkové dílo tohoto proslulého amerického konzervativce.

A teď už je na pouhé „překlady a výklady“ pozdě. Neokonzervatismus totiž i v naší zemi již pár let řádí, a to aniž si to většina lidí stihla Where the Right Went Wronguvědomit. A ze zdánlivě bastardní slitiny s neosocialistickým „evropeismem“ na nás civí nová státní doktrína. Ne nepodobna té, kterou si mnozí ještě dobře pamatujeme, a to nejen co do všudypřítomnosti, nesnášenlivosti, podlosti, prolhanosti, razance a „technologie“.

Ale třebaže „na výklady o neokonzervatismu je už pozdě“, přece jen Buchananovi nějaký prostor dejme, alespoň s křížkem po funuse naší svobody. Ovšem pozor – následující úryvky z jeho knihy jsou určeny nepoučeným, nikoli nepoučitelným:

„Neokonzervativci ve skutečnosti nejsou žádnými konzervativci. Jsou to hochštapleři a oportunisti. V třicátých letech minulého století to byli skalní levičáci, posléze – až do let šedesátých – příslušníci Demokratické strany a velcí fandové New Dealu a Great Society a po drtivých volebních vítězstvích Nixonových a Reaganových se z nich rychle stali pravičáci a vklouzli do Republikánské strany. Od liberalismu přeběhli, jakmile viděli, že konzervatismus získává převahu, a na hřbetě Reaganovy revoluce se dostali k moci. Jejich bohatýři – Wilson, FDR, dr. King – jsou muži levice. Jejich traktáty, v nichž prohlašují protivníky a kritiky za zrádce, fašisty a antisemity, jsou jako vystřižené z arsenálu nejtvrdší levice. Jejich program – nekončící boj a válka, bude-li to nezbytné pro prosazení sekulární demokracie a sociální revoluce v islámském světě – je neojakobínský a vychází z francouzské, nikoli americké revoluce... Neokonzervativci si myslí, že vytvoří globální a univerzální civilizaci, ve světě i doma, jenže realita ukazuje, že místo toho jen otevřeli dveře barbarům vnějším (například islámským teroristům) a vnitřním (pohanskému pohrdání úctou k lidskému životu). Poslední a nejlepší obranou Západu proti novým barbarům vůbec není impérium, nýbrž křesťanská víra a tradice – ty jsou pro západní civilizaci nenahraditelné.“

V předposledním odstavci své knihy pak Buchanan upozorňuje, co je podmínkou, abychom vůbec mohli uvažovat o zvratu: „Především však musíme mít dostatek vůle vytrvat v tomto boji, neboť v něm se rozhoduje o tom, kdo jsme, v co věříme a co jako Američané chceme.“

Po tomhle „americkém“ úvodu čtenář právem čeká, že jej alespoň podobným způsobem uvedu do „tuzemského neokonství“. Naštěstí se před pár dny objevila kniha Smrt ve středu, v níž Petr Hájek věnuje bacilu neokonzervatismu, a jeho zákeřné české mutaci zvláště, celou druhou kapitolu. Každý, komu ještě leží na srdci občanská práva a svobody a ty zbytky nezávislosti naší vlasti, by ji měl přepečlivě prostudovat. Zatím nechť čtenář posoudí alespoň pár úryvků z oné kapitoly – „Projekt revoluce v New Yorku“ – o neokonzervatismu a pak ať pádí tryskem do nejbližšího knihkupectví, protože svoboda slova může u nás vzít za své kvapem:

„V okamžiku, kdy Václav Klaus zamířil do křesla českého prezidenta a vedení ODS převzal Mirek Topolánek a jeho druhové, došlo k postupné proměně její ideové orientace. Strana programově zamířila doleva, do takzvaného ‚politického středu‘. Tam se s neokonzervativci nemohla Smrt ve středuminout... Od tohoto okamžiku dochází k exponenciálnímu propojení vedení ODS s lidmi kolem Václava Havla. Jeho bývalý hradní kancléř Karel Schwarzenberg se dokonce stává ministrem zahraničí, Alexander Vondra jeho dvojníkem: přesvědčivý doklad, že bushovský neokonzervatismus Topolánkovu ODS brutálně infikoval a metamorfoval... Za všechny ‚ideové‘ bacilonosiče zmiňme alespoň i u nás známého neokonzervativního ideologa Roberta Kagana, kterého nikoli náhodou obdivuje a na český trh tradičně uvádí právě Alexandr Vondra. To není společenský drb, ale významná poznámka k porozumění myšlenkovým kořenům nejpodstatnějších domácích (zvláště bezpečnostních) a zahraničněpolitických priorit Topolánkovy ‚středopravicové‘ vlády. Bez této znalosti by sebevražedná témata, pro která neexistovala žádná domácí poptávka (radar, americká vojenská přítomnost, rychlé uznání ‚americko-albánského‘ Kosova či na evropslé poměry neobyčejně agresivní politika vůči Ruské federaci a mnohé další), nedávala vůbec žádný smysl... Představitelé ODS se tak pod Vondrovým (respektive Havlovým) vlivem stali hlavními redistributory postdemokratického neokonzervatismu ve vlastní straně i v evropském prostoru... Je proto velmi pravděpodobné, že občanská pravice v Čechách nadlouho (pokud ne definitivně) skončila. Přerodí se do nějaké formy ‚operetní pravice‘ běžné v celé kontinentální Evropě, která je často socialističtější než socialisté.“

Takže už je to (zase) tady: socialismus aneb nová cesta do starého otroctví... A kdo nebude kráčet v jednom šiku, dostane výstražnou nálepku extremisty; a když se nepolepší... Donedávna jsem si lámal hlavu, proč média tak snažně omílají, že v době nesvobody jsme navlečeni do tesilek stáli pořád ve frontách na banány a jedli jen univerzální hnědou omáčku, a banalizují tak obraz našeho tehdejšího strádání. Říkal jsem si, že je to asi nějaká infekční myšlenková deviace – a hleďme: ona je to nejspíš „státní zakázka“. S neokonzervatismem-evropeismem totiž dříve nebo později skončíme znovu v postavení otroků a četné příznaky, že už jsme vyrazili svižným pochodem zpátky, někteří jistě zaregistrovali. A až bude zle a pozdě, a prohlédne více lidí, a blázince a věznice už další „extremisty“ kapacitně nezvládnou, dozvíme se prostřednictvím týchž zanícených či zaplacených tlampačů knížete von Schwarzenberg (a lokaje zu Bilderberg), zsaakašvilizovaného Topolánka nebo Langra s chladnou hlavou, planoucím srdcem a zrovna umytýma rukama: „No dobře, co do občanských práv jste zase zhruba tam, kde jste byli před státním převratem. Uvědomte si ale, nevděčníci nevděční, jak se vám místo nich rozkošatěla ta kýžená práva lidská. A hypermarkety, ty doslova přetékají banánama! Copak v té své zavilé nenávisti vůči všemu neokonzervativně-evropeistickému nevidíte, že sice jste tam, kde jste na spirále Pokroku už jednou byli, jenže tentokrát o celý jeden požehnaný závit výš?“

Povedená commedia dell’arte – skoro dvacet let někteří naši potentáti v převleku za naivního pierota hráli, že si namlouvají demokracii. A tak si připomínám hit Judith Durhamové, který mi v takové souvislosti prvně přišel na mysl v roce 1968: „But the joys of love are fleeting, for pierrot and columbine... This will be our last good-bye... THE CARNIVAL IS OVER.“ Zamaskovaní autokrati zase demokracii jen zneužili a pak hned kostým pierota svlékli.

Sbohem, Demokracie! Nepřátelé svobody se v touze po moci a mamonu opět spojili, a tak jsi znova dopadla jak žebříček u kurníku. Sbohem, krásná Kolombíno… Ale nám extremistům se po tobě bude stýskat.

Post scriptum:
Tuhle mi někdo emailem přeposlal psaníčko jednoho amerického školáka: „Milý Bože, kdybys byl nenechal dinosaury vyhynout, neměli bychom dnes svou vlast. Udělal jsi dobře. Jonathan.“

Tak snad teď už jsou v úradku Božím na řadě neokoni. Včetně těch tuzemských – v ODS, v TOP 09... a všude jinde. Jen aby se ale tihle neotrockisté, kteří se kryjí kabaretním antikomunismem, ještě do té doby nestihli spojit s našimi neoleninisty. Na obranu demokracie a světlých zítřků před Paroubkem, to se rozumí!

Mám chvilkami takové temné tušení...

(Tiskem vychází ve zkrácené verzi jako úvodník 46. čísla Národní myšlenky.)



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.