Byl jsem vyzván čtenáři, kteří se mnou "diskutují" na internetu o sudetoněmecké otázce, abych řekl, co říkám na novou knihu nazvanou "Pravdou k smíření". Vydanou sdružením Heimatkreis Saaz v Německu, česky "Krajanský spolek Žatec". A zda ji znám.

Jistěže ji znám a doufám, že neudělám spolupracovníkům na knize nějaký velký malér v sudetoněmeckých kruzích, když řeknu, že některé znám osobně, diskutujeme spolu a tak. Byl jsem i pozván na představení této knihy v prodejně nakladatelství Academia. Bohužel jsem se nemohl zúčastnit a dotyčnou knížku jsem nezískal. Bylo jí vytištěno za pomoci EU jen omezený počet. Zájemce ji však najde na stránkách Heimatkreis Saaz (vpravo dole červeně a po otevření Obsahu kliknout na názvy kapitol) .

Bohužel není ve formátu PDF, je tak nešikovně udělaná, že se nejen špatně čte, ale a prakticky se nedá vytisknout. No, možná je to dobře, než se udělá další plánované, již jen české vydání. Bylo by ji potřeba nějak "odhenleinovat", abych tak řekl.

Proč si to myslím? Můžete se začíst hned do kapitoly "Proč právě Žatec?" od Petera Klepsche. Tam najdete následující tvrzení:

"Dne 8. října 1938 přijela 1. tanková divize německé branné moci při plnění Mnichovské dohody do Žatce. (Podle Mnichovské dohody mělo Československo do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci - Sudety - Německu, takže tam byli dříve?! A nebo si to pan Klepsch nepamatuje?Mimochodem, rodina Klepsch musel být skutečně dobře nacionálně socialisticky prověřená.) Velel jí generálporučík Rudolf Schmidt, který se ubytoval v naší rodině. Byl to bratranec polního maršálka von Witzlebena, popraveného po neúspěšném puči ze dne 20. července 1944, který byl již tenkrát rozhodným nepřítelem nacistického režimu. Mojí matce řekl po Anschlussu (připojení k říši): "Paní Klepschová, nemyslete si, že jste se nyní dostali do ráje."

No, tak se podívejme na pana generálporučíka tankových vojsk nikoli očima malého Klepsche, ale historie. Nejlépe pak snad na postoje generála vůči nacistickému režimu. Třena na projev, kdy jako velitel na slibu rekrutů 9. listopadu 1937 řekl mimo jiné:

""Stali jsme se nejsilnějším a respektovaným národem na světě, který hraje klíčovou roli. […] Tento obrovský posun [... ] proběhl bez větších závad díky genialitě našeho Vůdce, jaký nebyl nikdy předtím v historii uskutečněn. [.. ] Jsme silný štít míru zajišťující bezpečnost německého národa, za Vůdcem dnes stojí německá armáda, 100 000 mužů tehdy a nyní armáda milionů. " [.. ] To by snad stačilo, abychom lépe viděli pana generála. Ovšem tato informace v knize samozřejmě chybí a je zde předstíráno, že oddaný nacistický generál byl snad téměř nějaký "disident".
Další ukázka vyprávění od pana Klepsche:

"Jen několik hodin před příjezdem generála Schmidta zabránil policejní rada Orlíček, který byl šéfem žatecké policie, tomu, aby projíždějící čeští uprchlíci z pohraničí plenili ve městě. (Nevím, jak by tam "plenili", když v té době ovládali Žatec ozbrojené SdP - SdFK – Sudetendeutscher Freikorps řízené přímo SS z Říše. Organizace SdFK zorganizovala v podbě sudetské krize okolo 200 teroristických akcí, při kterých členové Freikorpsu zavraždili více než 100 osob. Zhruba 2000 osob, Čechů i Němců, členové Freikorpsu násilně unesli z území Československa do nacistického Německa, mnozí byli zavražděni.).

Orlíček, věrný služebník nového státu (nacistické Říše), věděl, co je dlužen občanům obce, kteří byli mnohá léta svěřeni jeho ochraně. Dva lidé, Schmidt a Orlíček – Němec a Čech, kteří každý svým způsobem zůstali, zastávali právo a pořádek. Jejich jednání by mohlo být příkladné všem těm, kteří i ještě dnes myslí v nacionálních šablonách, a varováním před unáhleným úsudkem…

Nevím, zda se mám smát anebo plakat, jak někdo dodnes vykládá nacistické propagandistické žvásty. Tato věta o "rabujících českých uprchlících ze Sudet" ukazuje naprostou nesoudnost a mohu říci i nechutnost autora. Čeští uprchlíci ze Sudet byli rádi, že zachránili holé životy. Mocí opojené nacistické bojůvky sudetoněmeckých Freikorps řádily jako utržené z řetězu. Německý historik Volker Zimmermann ve své práci "Sudetští Němci v nacistickém státě" popisuje situaci naprosto jinak:

Str. 304 -315 "Záhy (po obsazení Sudet) došlo ke konfliktům. Nenávist se po připojení projevila například v Jirkově v severozápadních Čechách, kde několik "horkých hlav, především žen", …., napadlo komunisty a sociální demokraty i jejich ženy a nutilo je čistit studny a zametat ulice....... část obyvatel se projevovala zdrženlivě, zato především členové SdP (sudetoněmecké strany) a příslušníci oddílů Freikorps využili příležitosti, aby se s protivníky vypořádali… Přitom byli napadáni Češi a židé. …. Toto se ve zvýšené míře dělo už i během předchozích zářijových dní (ještě za ČSR), jak dokládají zprávy informátorů Sopade (sdružení sudetoněmeckých sociálních demokratů)

Po vstupu wehrmachtu kromě toho, že bylo asi 25 000 levicových sudetských Němců ihned zatčeno, přišla řada (německých) sociálních demokratů, komunistů, židů a Čechů o práci, například v chemické to­várně v Sokolově (Falknově). Její sudetoněmecký šéf provedl tehdy spo­lečně s SdP čistku. S příslušným stranickým zmocněncem se dohodl na tom, že musejí okamžitě odejít všichni židé a také všichni "bývalí sociál­nědemokratičtí tribuni", komunisté a sociální demokraté, kteří se před připojením angažovali například v Republikánské obraně proti SdP, a rovněž všichni, koho SdP označila za "element ohrožující stát", …... Henleinovci nepřestávali své protivníky zatýkat: například turnéři v duchcovském kraji zadrželi sociálnědemokratického starostu a předa­li ho gestapu. … radikálům v násilnostech …. musel bránit dokonce wehrmacht. …..

Sudetoněmečtí nacionalisté ….. v severomoravském Šternberku vodili po ulicích (německého) člena KSČ, jemuž na krk zavěsili nápis "Jsem zrádce SdP". V Chomutově došlo k výtržnostem zaměřeným proti … Čechům a komunistům. V jedné obci v kraji Podbořany demonstrovali sudetští Němci proti návratu tří dělníků "sympatizujících s Čechy" a uprchnuvších při obsazování: skončilo to zatčením těchto dělníků…… Označování odpůrců SdP a nacismu plakáty a jejich fyzické napadání nebyly tedy žádnými ojedinělými případy, nýbrž pravidelným jevem…..

Tak takhle, milí čtenáři, podle německého historika vypadala situace po obsazení Sudet. Poněkud jinak, než líčí kniha "Pravdou ke smíření".

V podobném duchu pak kniha pokračuje, i když se nedá přehlédnout jisté zlepšení, kdy se již mluví i o Lidicích atd. Ale spíše to vypadá na ono Sarteho pojmenování: "Spravedlnost bude učiněna tak, že bude pět minut mluvit Hitler a pět minut židé."

V knize naprosto chybí, či jsem to nenašel, nějaké vyjádření k osudu Čechů z Žatce a Postoloprt, stejně tak jako k týráni a vyvraždění židů, kde byli místní Němci zpočátku, stejně jako jihlavští nacisté, radikálnější než Berlín.

Můžeme tedy ono "idylické" líčení pana Klepsche doplnit fakty a skutečným vylíčením chování těch nic si nepamatujících a v zásadě nevinných Němců (z textu Pogrom zvaný křišťálová noc):

Okresní úřad v Lounech ohlásil: Dne 10. t. m. asi v 8 hodin večer přišlo asi 26 židů k naší celní čáře a doprošovalo se ochrany a pomoci. Byli v Chomutově schytáni ordnéry a těmito insultováni, sesměšňováni a biti. Byli seřazeni na náměstí za přihlížení značného počtu obyvatelstva a byli ordnéry nuceni skandovat různé věty, jako na příklad: My jsme židovští prasečníci. My jsme nejšpinavější židé v Chomutově a pod. Seřazeni do skupin byli hnáni poklusem přes město na jeho periferii a první z nich musel nést tabuli s nápisem: Pomsta za Paříž. Byli přinuceni nastoupiti někteří z nich do nákladního auta a byli zavezeni až k celní hranici v Postoloprtech. Zde byli přinuceni, kdož byli mladší 50 let, běžet po čtyřech skoro 1 km po silnici, přičemž byli skopáni a stlučeni.

Četnická stanice Kněževes ohlásila zemskému velitelství: Hlásím: lidé, přijíždějící směrem od Žatce, vyprávějí o týrání židů v Žatci. Židé byli schytáni, postaveni ke zdi a proti nim postaveny kulomety. Stříleno však nebylo. Židovky byly zahnány k uklízení všech místností okresního soudu v Žatci. Jsou dvakrát denně voděni na vycházku, lidé vždy na ně čekají a plivají na ně. Jsou prý voděni na procházku jen proto, aby mohlo být na ně pliváno a mohli být týráni.

S německou důkladností jsou v knize uveřejněny československé výslechy v roce 1947 k objevení mrtvých v Postoloprtech, s nepochopitelně ... možná však až příliš pochopitelně chybějící informací o tom, že v Postoloprtech byl nacistický koncentrační tábor pro židovské míšence a mrtví z něj jaksi dodnes chybí. Ani slovo o mrtvých zajatcích z blízkého zajateckého tábora, jen malinké špitnutí o pochodech smrti na konci války a jejich obětech. Vidět je museli a jak na ně jaksi"zapomněli". Typická je také plačtivá vzpomínka, jak pod drsným nátlakem Rudé armády museli žatečtí u sebe ubytovat "slezské" děti – ovšem většina českých čtenářů dnes už nebude tušit, že to byly německé děti nacisty odvezené ze Slezska na základě příkazu Hitlera, viz text německo-české historičky H. Hahnové "Čtyři odsuny Němců z Evropy". Normálně by člověk předpokládal, že si ty hladové a vyděšené německé děti žatečtí Němci rozeberou domů sami. Nebo ne?! A ona je k tomu musela donutit okupační Rudá armáda!

Věřím tomu, že místní sudetští Němci jsou dodnes z pravděpodobných – tedy téměř jistých – poválečných poprav Němců v Postoloprtech frustrovaní. Potěšilo mne, že nebyly, jako v minulosti, vyjmuty ty části výpovědí svědků, kde se píše, že jednotky BOZ odváděly vybrané Němce, a to členy SS (v knize pak nikdo mladým čtenářům nevysvětlí, že "tetovaní" nebyli žádní němečtí hippies, ale členové jednotek SS, tedy zločinecké organizace, ani že oni "funkcionáři" nebyli nějací obyčejní starostové a úředníci, ale členové Henleinovy SdP a NSDAP).

To neznamená, že bych souhlasil s tím, že byli mnozí Němci bez soudu popraveni. I když podle propagátorů "českých zločinů" vše, co učinili Němci do 8. 5 1945 bylo "legální a zákonné" včetně vražd českých civilistů, kterých bylo koncem války nepočítaně, a vše, co učinili Čechoslováci, bylo zásadně "zločinné".

Pro ukázku, jakým způsobem jsou deformována fakta, jen pár drobností z výpovědi Petera Klepsche, které můžeme pochopit tak, že je učinil člověk přeživší traumatický zážitek, ale které editoři, kteří mají povinnost věci ověřit či komentovat, nechali bez jakékoliv poznámky. Například:

• .. Henleinova Sudetoněmecká strana, která mimochodem byla VŽDY OTEVŘENA PRO ŽIDY - Takovéto tvrzení popírá nejen Norimberské zákony, ale i základní ideu této sudetoněmecké antisemitské strany
• V květnu 1939 v městě žilo už jen 220 židů (původně jich bylo 1859). Převážná část z nich, dalekozraká, se před Mnichovskou dohodou přemístila do ciziny či vnitrozemí… extremní antisemitismus ani zášť proti Čechům ….. nikdy neexistoval. - Asi se všichni odstěhovali "jen tak", co?! Navíc těch 220 židů, co bylo potom posláno do koncentráků, to se ani nemusí počítat z těch milionů zavražděných, že?!
• Krátké období domnělé svobody pro nás končilo "židovským pogromem" 9.11.1938. No, co kdyby se editoři alespoň zamysleli, proč zmizelo těch 1639 židů mezi 15. březnem 1938 a pogromem?! Autor se zjevně nezamyslel (viz předchozí text)!
• .. Svobodova armáda.. složená z přinucených slovenských válečných zajatců, Volyňských Čechů a komunistických emigrantů…. To snad nemá cenu ani komentovat.
• Autor se dále odvolává na jakousi "Rožkovu výpověď" o tom, že "Němci byli v květnu 1945 krotcí jako beránci". Tak se podívejme na fakta. To, že tomu věří a dnes to tvrdí velká část sudetských Němců, není relevantní. Uvedu jen zdokumentované případy z knihy ŽHAVÝ ČAS PŘELOMU od Cílka:

- Koncem května 1945 explodovaly na nádraží v Pardubicích vagony s municí. Řada vozů byla rozmetána, poškozeny kolejnice, budovy a několik osob zraněno. Vyšetřováním se zjistilo, že příčinou výbuchu bylo záměrné vhození zápalných destiček.

- Mezi stanicemi Blatnem a Žihlí bylo na železniční trať svrženo několik stromů. Při jejich odstraňování došlo k střelbě na železniční personál

- Ve Vysočanech u Chomutova byl zastřelen vrchní četnický strážmistr Bína.

- V Přestání u Karlových Var došlo k napadení hlídky Revoluční gardy dvěma bývalými příslušníky SS. Jeden náš vojín byl zraněn a jeden esesák zastřelen.

- Železniční stanici Svojetín přepadli němečtí útočníci.

- U Hanušovic byl ukrývajícími se esesmany, kteří pravidelně terorizovali okolí, zavražděn sovětský důstojník.

- V Liberci za velmi drastických okolností uškrtila skupina neznámých útočníků dvě rodiny Němců, které se chovaly loajálně vůči našim úřadům.

- Dne 24. června došlo u Bíliny k silné noční přestřelce s bandity. Útočníci byli rozprášeni až po přivolaném zásahu vojska.

Takže zní otázka: Má ještě vůbec smysl se zabývat touto knihou? Myslím, že má.

Ve věci "smíření" udělá sudetským Němcům to, čemu se říká "medvědí služba". Ty dohledatelné lži a překroucená fakta, podbarvená jen lehce zastíranou nenávistí, třebaže by byly "neodvolatelně zakotvené v myslích sudetských Němců" a v jejich pohledu na Čechy, budou v Čechách hodnoceny velice nepříznivě. Jen si vzpomeňte na hloupé uřeknutí Schwarzenberga během volební kampaně o Benešovi a jeho "zločinech", které jsem já sám předtím slyšel milionkrát od sudetských Němců, kteří nejsou schopni mentálně pochopit, jakou zrůdnost vykládají. Dojaly mne v knize také výroky pana Klepsche, třeba ty o "záviděníhodném" (z hlediska sudetských Němců) životě v Protektorátu.

Až jednou dokáží sudetští Němci pochopit, jaké to bylo pro Čechy, ale nejen pro ně, žít od roku 1938 do roku 1945 jako "podčlověk", tak se snad něco změní. Do té doby nikoliv.

K výroku pana Voitla, dalšího autora knihy Pravdou k smíření: "…zločiny v Postoloprtech v květnu a červnu 1945 jsou pro vyhnané Němce z města a okresu Žatec nezapomenuté a nezapomenutelné, alespoň pro starší lidi – tedy pamětníky" jen dodám, že zločiny nacistů a jim nadšeně tleskajících sudetských Němců jsou pro Čechy taktéž nezapomenutelné. Problém je v tom, že podle mého dojmu pan Voitl, jaký získávám z jeho textu, podvědomě jaksi nepovažuje Čechy za "sobě rovné". A nemíní se jimi a jejich pocity a názory zabývat. No a v tom je asi ten hlavní zádrhel.

Vím, že někteří lidé spolupracující na této knize jsou osobně slušní a mají skutečně zájem o spolupráci. jenže mám pocit, že dělají jiným jen stafáž, politicky řečeno "užitečné idioty".

Přes pokusy o domluvu, jaké bezprecedentně učinili jak německý president v Lidicích, tak český předseda vlády v Mnichově, revanšistické (zprofanované slovo, ale mající přesný obsah) pronacistické nálady sudetských Němců a Němců a Rakušanů obecně jaksi nepolevují. Svědčí o tom poslední průzkumy veřejného mínění, kde je nacismus v těchto státech obyvateli pokládán za "docela dobrý systém" někdy pro 60 % a jindy pro 45 % obyvatel.

A to je vlastně přesné vyjádření, proč považuji tuto knihu, byť je solidně dokumentačně založena a konečně alespoň trochu shledává základní fakta, za špatnou. Zvláště dnes.

V současné neklidné Evropě je vydání této knihy podle mne nejen nešťastné, ale i nebezpečné. Pro sudetské Němce i Čechy. Předstírat, že vše začíná až na konci války a že všichni byli do té doby - tedy hlavně všichni Němci - nevinní, a předstírat, že druhá světová válka v českých zemích byly nějaké "šibřinky", na jejichž konci si sedneme venku u piva - je jaro, že - a společně se budeme radovat, že už je konec, je dosti šílená představa. Ovšem u sudetských Němců jak se zdá stále rozšířená. Je to neuvěřitelný myšlenkový stereotyp celé jedné národnostní skupiny, která v něm setrvává už více než sto let. V jediném německém nacionálním bludu. O svých "nezadatelných právech" a o žádné zodpovědnosti za hrůzy, které se staly.

Vznik té knihy a hlavně její rozšíření a zaslání zdarma do českých škol je o to děsivější, že se dělá ve spolupráci s Evropskou unií. Ta, často pod německým tlakem, začíná vyvádět neuvěřitelné věci. Nejprve zelenou energii, pak multikulturalismus, pak jedno euro pro všechny a krize stíhá krizi a Evropa se potácí.

Češi a Moravané, jako národ, který se naučil za posledních 400 let žít (až na dvě dvacetileté výjimky) pod kuratelou a diktátem, se s těmi zaslanými příručkami jistě zkušeně vyrovná. Většina ředitelů je založí mezi komunistické brožurky o lásce k Sovětskému svazu a budoucím neodvratném vítězství proletariátu na celém světě někam do sklepa. A jen pár magorů je použije. V domnění, že někomu zalichotí a že by mohly přijít z Německa či z Unie nějaké peníze. Tím pak ovšem jen vybudí místní komunisty, aby ti získali v příštích volbách o to více hlasů, čím více lidí si tuhle příručku přečte.

To vám garantuji. Můžete pak zděšeně koukat jako Schwarzenbegr a jeho "melodyboys". K té knize a jejím vyznění se hodí uvést citát politologa a filosofa Pavla Baršy o takovém jednání:

"Účinným odlehčením je projekce vlastní viny na někoho jiného, nejúčinnějším odlehčením pak její projekce přímo na oběť samu. Tím je morální účet vyrovnán." Takhle vidím tu knihu já. Žádné "pravdou k smíření", ale nepravdou k svalení viny za spolupráci na rozpoutání druhé světové války a tím ztrátu domoviny svést na někoho jiného.

A opakujme třeba potisící základní skutečnost. Odsun Němců z Polska, Rumunska, Jugoslávie, Maďarska, Dánska, Ukrajiny, Francie atd. byl proveden na základě Postupimských dohod, nebyl to žádný výmysl Beneše či Stalina. A byl proveden proto, aby už Němci nemohli rozpoutat třetí světovou válku. Počet sudetských Němců, kteří za odsunu zemřeli, je řádově menší než třeba v Polsku a Jugoslávii, o Němcích, kteří spadali pod SSSR, ani nemluvě.

Škoda. Mohl to být skutečně jeden z kroků na cestě k vyrovnání s minulostí. Teď je to balvan na cestě. A pod ním leží rozbuška.

Další články na toto téma naleznete na

Mnichovská dohoda – čí to byla prohra?!

Krvavé jaro 1945 (11) Slované nebo my

Krvavé jaro 1945 (10) Osobní vzpomínka na duben 1945 (na konci tohoto článku naleznete pak další odkazy na články k tématu)