Už tuto středu má Městský soud v Praze rozhodnout o trestu pro jistého Antonína Moravce. Mladší ročníky to asi nijak nenadchne, ale my starší trochu zbystříme. Toník Moravec byl totiž u toho, když padla první porevoluční banka v Československu v roce 1993. Jmenovala se Kreditní a průmyslová a zahučelo tam něco přes tři miliardy korun. A jestli si myslíte, že je snad souzen za to, že loni v domově důchodců ukradl spoluklientovi zuby ze skleničky na nočním stolku, tak se nenechte vysmát. To totiž v tomto týdnu česká spravedlnost dokazuje, jak je opravdu boží. Mele jistě, ale tak pomalu, že už není skoro co mlít. Moravec je skutečně souzen za tunelování banky, které se mělo odehrát před více než patnácti lety.

Kauza pro pamětníky a fajnšmekry českého bankovnictví má bohaté dějiny, které by bylo příliš složité a zdlouhavé objasňovat. Je přitom dnes už úplně jedno, zda Moravec skutečně podvodem vylákal z banky peníze, či ne. Či zda to podvod podle tehdejších zákonů vůbec byl. Podstatné je, že daňoví poplatníci zaplatili svým zaměstnancům v české justici již desítky milionů korun za to, aby tohoto pána buď vsadili za mříže, nebo osvobodili.

Nestalo se ani jedno, ani druhé. Jen přibylo justičních hlasů, které svým zaměstnavatelům - daňovým poplatníkům - vysvětlují, že jim vlastně není vůbec nic do toho, co dělají, jestli vůbec něco dělají, jaké mají dostávat mzdy a kdo vlastně rozhoduje o jejich ustavení do funkce. V ústavě je sice napsáno, že je to prezident, ale ústavní soudci nedávno usoudili, že ten o ničem nerozhoduje a jen podepisuje dekret osobám, které spadly odkudsi z nebe, udělaly jakési zkoušky a je prý to tak správně.

Je dost možné, že si to myslí i zmíněný Antonín Moravec. A je jistě rád i vzhledem k nepředvídatelnosti rozsudků, kdy je v jednom okrese právně bezvadné to, co v jiném okrese považují za zločin. Nejistota na svobodě je furt lepší než jistota v base.

Zřejmě ve své spokojenosti s českou justicí není sám. O víkendu byla zveřejněna zpráva, že korejská firma Dymos, která stavěla v Nošovicích továrnu na výrobu dílů pro automobilku Hyundai, uzavřela smír s Ekologickým právním servisem, občanským sdružením dobře známým každému, kdo stavěl víc než kadibudku.

Toto sdružení bystrých právníků zažalovalo Dymos, že staví špatně a v rozporu s platnými předpisy, a dosáhlo zastavení stavby. Ale Korejci jsou také bystří hoši a vědí, jak to chodí ve střední Evropě. Uzavřeli dohodu, že EPS vypracuje studii, na jejímž základě Dymos nainvestuje deset milionů korun do jakýchsi nových opatření, ekologové stáhnou žalobu a bude se stavět dál.

Mnohaletý spor nemající konce ani vítěze je tak úspěšně zažehnán. Kolik inkasuje EPS za studii a kdo vybere dodavatele té desetimilionové zakázky, se ve zprávě neuvádí. Nakonec není třeba. Jsme ve střední Evropě a taky víme, jak to chodí.

V Nošovicích nemají čas čekat patnáct let jako Moravec na soud, že. A kdyby někoho napadlo, že to trochu připomíná výpalné, toho lze žalovat a patnáct let mu ničit život za peníze daňových poplatníků.

A navíc - kdo by litoval zahraniční vykořisťovatele nebohé moravskoslezské pracovní síly! Jen ať Korejci platí, když chtějí vyrábět a prodávat nám ty jejich káry za nekřesťanské peníze. Nebo je to snad trochu jinak?

No řekněte, není ta naše justice boží? Nějak špatně slyším, neříkal někdo „zboží“?

MfD, 1.8.2008