Proč si známý hudební skladatel „provrtal kedlubnu“ a proč si oblíbená spisovatelka „hodila mašli“? Na tato témata a v tomto tónu jste mohli diskutovat na českých zpravodajských serverech. Tedy minimálně několik hodin, než provozovatelé těchto serverů - vesměs seriózní vydavatelské domy - diskuse pod články na zmíněná témata zakázali. Nestalo se to poprvé a určitě ne naposled.

Rušení diskusních fór pravidelně vyvolává emoce a poutá pozornost. Zvlášť když jde o čtenářské diskuse nastartované citlivými tématy, jakými v minulosti bylo třeba zmlácení komunistického poslance Dolejše či úmrtí matky prezidenta Klause.

Provozovatelé serverů tvrdí, že zrušením diskuse chrání slušné čtenáře před projevy nesnášenlivosti, urážkami a vulgaritami. Ale je to ochrana značně nedokonalá. Už samotným aktem zrušení diskuse jako by redakce inzerovala, že takové projevy existují a že jich je hodně. Jen si je zrovna nelze přečíst.

Rušení fór? Běžná rutina!

Jde o problém týkající se nejčtenějších webů. Odhaduje se, že na zpravodajské servery typu iDnes či Novinky přijde denně patnáct až dvacet tisíc čtenářských reakcí. To je neuvěřitelný počet. Když před érou internetu přišlo do redakce novin pět dopisů reagujících na nějaký článek, bylo to něco mimořádného. Dnes jsou to tisíce.

Nikdo v redakci je ani nestačí všechny přečíst. Ale ani nemusí, vždyť většina z nich se už ani tématu netýká. Jak tedy redakce pozná, že má nějaký konkrétní příspěvek nebo celé diskusní fórum zrušit? Upozorní je na to počítačové programy, které samy vyhledávají podezřelá klíčová slova.

Rušení diskusních fór není ničím výjimečným, jde o běžnou rutinu. „Často rušíme diskuse o článcích o Romech. To je takový evergreen,“ řekl loni v květnu v televizním pořadu šéfredaktor serveru iDnes Michal Hanák.

Pro někoho to může být důkaz, že naše společnost je víc xenofobní a nesnášenlivá, než jsme ochotni si připustit. Jiní zase soudí, že jde o projevy temných stránek lidského charakteru, které jsou přítomny v každé společnosti a vlastně i v každém z nás. V anonymních diskusích se pouze snadněji ventilují.

Je celkem jedno, ke které tezi se přikloníme. Na jednom se však shodnout lze: jestliže jedním z úkolů médií je vytvářet prostor pro diskusi, tak úkolem odpovědných médií je to, aby taková diskuse byla věcná a slušná.

Bolestné rozhodnutí

České zpravodajské servery vedou od svého vzniku „emancipační“ válku s takzvanými tradičními médii, zejména tiskem, televizí a rozhlasem. Chtějí být považovány za stejně relevantní a respektované zdroje informace. Celkem se jim to daří. Právě proto teď musí udělat nevyhnutelné rozhodnutí: totiž anonymní čtenářské diskuse jednou provždy zrušit.

Žádný z významných serverů ve světě, jako je například BBC.com, CNN.com nebo NYTimes.com, možnost anonymně diskutovat svým čtenářům nenabízí. Rozhodně ne ve svém zpravodajství. V posledních letech založila řada médií redakční blogy, kde možnosti pro diskusi jsou. Ale často i zde omezenou. Mluvit o omezení svobody slova v této souvislosti je zavádějící. Zpravodajský server není veřejným prostorem, ale majetkem konkrétního média. To za něj nese odpovědnost jak morální, tak právní. A bohužel zkrátka jedinou možností, jak této odpovědnosti dostát, je vzít čtenářům slovo.

Lze chápat, že pro české servery to bude rozhodnutí svým způsobem bolestné. Jednak proto, že cokoliv připomínající cenzuru či omezující svobodný projev je v posttotalitním Česku citlivé. A pak, mnoho novinářů bere či spíše bralo čtenářské diskuse jako důležitou zpětnou vazbu.

Tak se to aspoň v počátcích webu, tedy v druhé polovině devadesátých let, zdálo. Psalo se tehdy o „žurnalistice s otevřeným zdrojovým kódem“, a právě čtenářské diskuse takovým „otevřeným kódem“ byly. Novinářské texty v nich měly často logické pokračování.

Jak dnes tvrdí známý americký novinář a teoretik nových médií Dan Gillmor, čtenáři vědí vždycky víc než novinář. Ve věcně vedeném a korektním diskusním fóru tak mohli dodat nejen další zajímavé informace, ale případně opravit i autorovy chyby či nepřesnosti.

Proč se to změnilo? Znamená to, že jsme před deseti lety byli slušnější společností nebo že internet tehdy používala elita? I takové názory se objevují. Ale je to hloupost. Pouze se projevil známý jev, kdy změna kvantity přinese v jistém okamžiku také změnu kvality.

Je to stejné jako na ulici: když se dáte do řeči v podstatě s kterýmikoliv třemi či čtyřmi lidmi, zjistíte, že jsou vesměs slušní, korektní a možná i příjemní. Ale jakmile vznikne tisícihlavý dav, můžete se od těch samých lidí dočkat čehokoliv.

Dodnes najdeme servery, kde jsou čtenářské diskuse zajímavé a přínosné (v Česku například na profesní serveru Lupa), ale i zde je to zřejmě jen otázkou času. Dobrou ukázkou jsou webové stránky amerických deníků: ty velké (jako New York Times) zrušily čtenářské diskuse téměř okamžitě, v těch malých často fungují dodnes. Ale nemine měsíc, abychom se na webu nedočetli, že další z deníků se rozhodl čtenáře odstřihnout.

Web 2.0

Ve zmíněném pořadu Média a svět, který ČT 24 odvysílala loni v květnu, se v malé anketě mezi šéfredaktory webových i papírových novin vyjádřila většina z nich proti zrušení. Ale měli by své stanovisko lépe promyslet.

Ano, asi existují způsoby, jak problém řešit méně radikálně. Třeba tak, jak to dělají české weby dnes. Ale právě nedávné kauzy ukázaly, jak je to trapné a nedůstojné. Není vyloučeno, že provozovatele českých serverů vedou i obchodní zájmy a že se bojí, aby čtenáři zvyklí na diskuse nepřešli ke konkurenci. V tom případě by mohly velké servery udělat dohodu a zrušit diskuse všechny zároveň. Rozhodně to neznamená, že by někdo běžné uživatele z webu vyháněl. Ba naopak, trendem posledních měsíců je tzv. web 2.0, což přeloženo do češtiny znamená, že je to web tvořený do značné míry právě uživateli. I proto bude přibývat prostoru, kde lidé budou moci svobodně říct svůj názor nebo projevit jakkoliv svou kreativitu.

Nikomu neublíží, když na zpravodajských serverech tento prostor zmizí. A mediální kultuře to neobyčejně prospěje.

LN, 2.2.2007

Autor je novinář