Historii lidstva vytváří všichni žijící a má takovou statistickou povahu. Něco se tam prolíná víc a něco méně. Lidstvo jako takové však posouvají kupředu vizionáři. Jsou to lidé výjimeční a vzácní, přemýšliví a zvědaví. A také umínění. Ohně se kdysi všichni báli, když blesk zapálil. Až jeden ho začal zkoumat zblízka a zjistil, že když přinese hořící větev do jeskyně, tak ji osvítí a zahřeje. Měli ho zprvu za blázna, ale brzy přišli ohni na chuť. Zprvu se jen opatroval, až další koumáci přišli na to, jak ho vytvořit třením a pak i křesáním.

Ještě složitější to asi bylo s kolem. Nejstarší zachovalý nález představuje dřevěné kolo staré asi 5 200 let, nalezené v bažině u Vrhniki, asi 15 km na jihozápad od Lublaně. Jedná se o pozůstatky dokonale zpracovaného dřevěného kola o průměru 72 cm a osy, na níž bylo zřejmě pevně nasazeno a tvořilo tak součást dvoukolí. Ale začalo to asi mnohem dříve. Někdo si všiml, jak se valí válec, třeba poražený kmen. Ale cesta k nařezání kmene na kola byla jistě ještě dlouhá a vyžadovala něco jako pilu. Navíc jedno kolo je k ničemu. Musel přijít nápad nasunout ho na pohyblivou osu a spojit dvě kola. Byl to fantastický vynález, ale vyžadoval aspoň trochu schůdné cesty. I proto asi evoluce kolo nevytvořila. Kupodivu ani žádného z amerických Indiánů kolo nenapadlo a tak tahali náklady na zádech nebo smykem. Kolo je nenapadlo možná i proto, že neměli tažná zvířata, která by vozy tahala. Údajně se u nich našlo něco jako kolo, ale jen u hraček.

Řeč asi vznikla spontánně z posunků a skřeků, ale písmo muselo někoho napadnout. Obrázky přešly v symboly, až Féničany napadlo písmo hláskové, fonetické. Touto abecedou bylo najednou možné zapisovat rozdílné jazyky. Šíření informací a znalostí zrychlil knihtisk a dnes média.

Vizionář je člověk, který dokázal nebo dokáže přijít s myšlenkami, které zřetelně, pravdivě a přesně předpovídají, odhadují nebo využívají stav něčeho, například společnosti nebo technologií, v budoucnosti. Předpovědi nebo odhady lidí, kteří jsou později označeni jako vizionáři, bývají často velkou předností v obchodu. Umí vyhmátnout mezeru na trhu. Naštěstí jich bylo v historii dost a tak jsme došli tam, kde jsme. Vybudovali vědu a technickou civilizaci.

Ne všichni vizionáři však byli pozitivní. Nejhorší jsou ti ideologičtí. Ti svými idejemi napáchají největší historické škody. Takový Hitler měl ideu výjimečnosti německého národa, přesvědčil o ní většinu soukmenovců a přeoral s ní celou Evropu. Jeho učedníci povýšili likvidaci nepohodlných na technologii. Obdobně se dařilo Leninovi, Stalinovi, Maovi či Pol Potovi šířit negativní memy. Naštěstí v civilizaci přetrvá víc to dobré, co se osvědčilo. Vizionáři jako Erwin Rommel, Heinz Guderian se proslavili ve vojenství nečekanými bleskovými výpady, Steve Jobs a Bill Gates zase posunuli elektroniku. Vizionářem ducha byl jistě Leonardo da Vinci i Jules Verne. Ti předběhli svoji dobu. A to nemluvím o Járovi Cimrmanovi.

Jsou i vizionáři, kteří nejsou v pravém smyslu geniální, ale byli se svým nápadem ve správný čas na správném místě. Šli za ním velmi odhodlaně a vůbec nevadí, že často začínali v garáži. Sem spadají zakladatelé firem Henry Ford, Tomáš a Antonín Baťa, Hewlet a Packard, Bil Gates či Steve Jobs. Nebo i trochu kontroverzní Wernher von Braun. Dříve než kdo jiný viděli a odhadli, jaká potřeba a příležitost se ve společnosti otvírá. A uspěli.

Historie nám ukazuje, že jedinečné osobnosti, z nichž se posléze vyklubali vizionáři, často vypadali zpočátku průměrně ve srovnání se svými vědecky vysoce nadanými kolegy. To platí o počátečních etapách A. Einsteina, N.Bohra nebo L. de Broglieho i dalších. Naopak možná ti nejnadanější nedokázali překročit vtisknuté stereotypy svého vzdělání. Také velmi originální myslitelé jako třeba F. Nietsche nebo spisovatelé jako F. Kafka vděčili za svou originalitu jistě i zdravotnímu stavu. Souvislost velmi originálního abstraktivního myšlení může někdy hraničit až s přízraky schizofrenie. Někdy hraje ve vizionářství roli i synestézie, sdružení dvou nebo více smyslových vjemů člověka. Třeba vnímání zvuků či čísel jako barvy a podobně. Vizionář se umí na problém podívat trochu jinak. Musejí mít zkrátka tu správnou mutaci. Platí za to často nezdarem v osobních vztazích. Vizionářům se daří nejlépe ve chvílích, kdy společnost začíná narážet na některá svá omezení. Kdy se objeví řada výjimek z ustálených pravidel, otřesou se základy nebo se nadechuje k novému vykročení. I věda a hospodářství někdy očekávají své mesiáše.

S originálním myšlením se člověk většinou rodí a vizionářem se nestanete po absolvování kurzu originálního či tvůrčího myšlení v nějaké agentuře. Uvědomte si, že kdyby byl vizionářem každý druhý, byl by ve společnosti pěkný zmatek a chaos. I ti konzervativní a skeptičtí mají svou stabilizační roli. S vizionáři, kvůli jejich umíněnosti nebývá vždy snadné vyjít. Překračují hranice a nebojí se kritiky. A tak vzácně koření společnost a dávají jí směr.