14.8.2020 | Svátek má Alan


HISTORIE: Moritz Hansel a umělá kůže

29.7.2020

„Slunečná vrchovina je nejvyšší částí Nízkého Jeseníku s nejvyšším vrcholem Slunečná – 800 m n. m., dříve také Rozsuticí. Je rozdělena průlomovým údolím řeky Moravice na severní (nižší) a jižní (vyšší) část. Severní část je ukončena Venušinou sopkou (654 m n. m.), část jižní končí u Moravského Berouna.“ (RNDr. Stanislav Staněk v publikaci „Hvězda pod Rozsuticí“, 1998)
„Odtud jdou zase hraniční značky přes řeku, která se nazývá Bystřice, až k prameni potoka, jenž slove Byssová. Od Byssové stoupají hraniční značky až k hoře zvané Rozsutice.“
(Z listiny kláštera Hradiště, podávající soupis potoků, řek, hor a míst pralesů severní Moravy. Soupis vznikl v roce 1220)
„Roku 1339 čteme v jedné listině, že Štěpán ze Šternberka dával kostelu sv. Jiří ve Šternberku plný desátek ze všech hutí, tavících rudu před městečkem Berounem, a to jako poděkování za to, že jak statky - berounské a šternberské, připadaly mu po strýci Divišovi ze Šternberka. Ze slov listiny zřejmě vysvítá, že pan Diviš, Štěpánův předchůdce, skutečně založil statek berounský.“ (František Hrubý – Severní Morava v dějinách, 1947).

Moravský Beroun, město pod Rozsuticí, je městem s velice zajímavými dějinami. Málokdo ví, že právě odtud dostala Evropa umělou kůži, která úspěšně nahradila všude tam, kde to šlo, kůži přírodní. A patří tak i k dějinám Šternberska, neboť do roku 1909 patřil Moravský Beroun do okresu Šternberk.

Po vyčerpání bohatství hlubin dochází v celé oblasti Nízkého a Hrubého Jeseníku k rozvoji pastevectví, zemědělství a pěstování průmyslových plodin. Již v roce 1583 udílí vévoda z Münsterbergu tkalcům z Moravského Berouna privilegium cechu. Koncem 18. století se ve Slezsku a na severu Moravy rozvíjí tkalcovství, pěstování lnu a ostatní přidružené činnosti značnou měrou. Zejména proto, že od roku 1773 se mu mohli věnovat všichni obyvatelé bez ohledu na cechovní omezení. V první polovině 19. století se správnímu centru této oblasti Šternberku říká také Weberstadt (Město tkalců) či „Moravský Manchester“. 

V té době má Moravský Beroun okolo 2000 obyvatel, což je poměrně velké město. V roce 1870 má Opava 16 000, Krnov 10 000, Bruntál 8 000, Vítkov 4 000 obyvatel. V tomto období nastává rozmach výrobních forem soustředěných manufaktur. Mezi významná centra rozvoje textilního průmyslu patří Šternberk, Krnov, Moravský Beroun, Bruntál, Dvorce, Budišov nad Budišovkou, Opava včetně jedinečného výrobního celku se značným objemem hrabat Harrachů v Janovicích u Rýmařova. V roce 1872 je ukončena výstavba Moravskoslezské ústřední dráhy z Olomouce do Krnova a Opavy. Vede pochopitelně přes Moravský Beroun, což umožňuje snazší rozvoj podnikání. Na rozdíl od šlechty, která se více zajímala o hutnictví a důlní podnikání, do rozvoje textilního průmyslu vstupuje převážně měšťanský kapitál. A um místních podnikatelů.

Moravský Beroun existoval tedy prokazatelně již před rokem 1329. Přívlastku moravský se mu dostalo až v roce 1924. Jde skutečně o starobylé město, které stálo na obchodní cestě z Vratislavi do Olomouce a procházely jím různé obchodní stezky: jantarová, rudná, solná, železná. Vedly z Vratislavi přes Opavu, Hradec nad Moravicí, Dvorce, Budišov nad Budišovkou, Moravský Beroun, Jívovou, Domašov, Horní Loděnici, Šternberk až do Olomouce. Odtud pak dále do Evropy. Ekonomika oblasti byla již ve 12. a 13. století spjata s dobýváním rud. Těžilo se zde zlato – nejprve rýžováním, později hlubinným dobýváním. Spolu se zlatem dobývali středověcí horníci stříbro i olovo, od 16. století se rozvíjí dobývání rud a s tím i hutnictví železa. 

Když přišli do Moravského Berouna první němečtí kolonisté, aby pomohli původnímu prořídlému obyvatelstvu pohraničních oblastí Moravy zúrodnit pole a vytvořit lepší životní podmínky, přivítal je klapot mlýnů a hamrů. Snad proto pojmenovali původní městečko Beroun (Verona) podle toho Hamrov, neboli Bärn. Medvěd v městském znaku se později objevil jako nepochopení původního výrazu ze staroněmčiny (hamr, buchar = bärn = medvěd). Později v 19. století dědečkové byli ještě horníci, ale tatínkové již tkalci. Ti nashromáždili drobný kapitál a jejich synové se pustili do podnikání. Alespoň tací, kteří cítili, že to budou umět. Ti, jimž začalo být rodné město těsné. A tak mezi prvními podnikateli zaznamenáváme rodinu Karla Martínka. Tento výrobce tkalcovského zboží byl několikrát starostou města a do téhož křesla usedl později i jeho syn.

Moritz Hansel (1828 - 1902) se od malička batolil u tkalcovského stavu. Tatínek pracoval pro známou šternberskou firmu „Norbert Langer und Söhne“ a syna vyučil tkalcovskému řemeslu. Šestnáctiletý Moritz odešel pracovat k téže firmě do Šternberka a pět let zde pracoval jako pomocný dělník. A snil o továrně. V roce 1849 se vrátil domů a založil si malou tkalcovskou dílnu, kterou o rok později rozšířil díky penězům, které mu věnem přinesla jeho žena. 

Devětatřicetiletý továrník se v roce 1867 zajel podívat na světovou výstavu do Paříže a přijel rozhodnut zavést strojovou výrobu. O šest let později měl strojní tkalcovnu s dvaceti stavy. Vymyslel nový prostředek na šlichtování osnov (šlichta - moučná kaše pro napínání osnov), což mu umožnilo uvést na trh levnější výrobky. V roce 1875, kdy vstoupili do firmy jako společníci jeho synové, měl 200 stavů a 350 dělníků. Založil rovněž barvírnu s výrobnou pestrých tkanin. Dále pro něj pracovalo 400 domácích tkalců.

A staral se o rozvoj kraje. Byl dvakrát starostou města (1876 – 1879; 1882 – 1891), byl členem „železničního výboru“ pro výstavbu trati Olomouc – Opava, členem představenstva Okresní živnostenské komory v Olomouci, založil městskou nemocnici a podpořil i finančně její výstavbu. Nápad s novým prostředkem na šlichtování osnov, zavedení moderních způsobů barvení, to vše vedlo továrníka Hansela k tomu, aby využíval chemie. 

 V roce 1895 Hanselové své dvě tovární dílny rozšířili a rozhodli se věnovat výrobě, jejímž základem je sice textil, ale vznikají nové výrobky. S použitím poznatků chemie. Ty dostal Granitol do vínku. Rok 1895 proto považujeme za rok jeho založení. Jednou z prvních výrobních činností nové továrny bylo natírání plátna roztokem vosku a pryskyřice. Vzniklo tak nepromokavé plátno a s ním i „Továrna na nepromokavý (vodotěsný) papír a tkaniny“. To byl první a původní název dnešního Granitolu. Mladí Hanselové začínají pronikat s těmito výrobky na trh a v rámci nové obchodní koncepce stěžejní výrobek firmy – nepromokavé plátno – pojmenovávají názvem PLUVIUSIN.

Tak jako se dědeček v dětství motal pod tkalcovským stavem, vyrůstá jeho vnuk Bruno Hansel (1881 - 1927) v továrně vonící nejen plátnem, ale i barvami, roztoky a jinými vůněmi připravovanými v tovární chemické laboratoři. Hanselové ale potřebují kapitál. Převádějí vedení firmy do Vídně již jako akciovou společnost. V roce 1899 dostává továrna název „Rakouský PLUVIUSIN“ akciová společnost. Oficiálně „Továrna na Pluviusin, akciová společnost Vídeň, závod Beroun“. Peníze na rozvoj podniku poskytli vídeňští podnikatelé. Výrobky této továrny šly dobře na odbyt. Bádání se stalo přímou součástí výrobního procesu. 

A tak vznikla po mnohém experimentování „umělá kůže“. Roztok celuloidu a buničiny v lihu a acetonu dodal plátnu neobvyklé vlastnosti. Charakteristický rohovinový povlak připomínal pravou kůži, a tak se logicky vžil název „umělá kůže“. I tento výrobek potřeboval název. Jak bylo v té době zvykem, podobně jako při Pluviusinu, pomohla latina. Možná, že i němčina či italština. V každém případě nový název signalizoval, že výrobek je silný, pevný, jako pravá kůže. Umělá kůže dostala název GRANITOL.

A to již nastupuje vnuk Bruno. Je odchovancem svého dědečka a věří v modernizaci výroby, v použití vědeckých postupů. 22. dubna 1910 vytváří novou akciovou společnost GRANITOL. Byl jejím akcionářem až do své smrti, jeho žena Alžběta byla členkou správní rady. S tímto názvem přežila továrna až do dnešních dnů. S výjimkou let padesátých, kdy byla součástí s. p. SYNTHESIA a psala se SYNTHESIA Moravský Beroun, dříve GRANITOL. Ale toto období trvalo jen krátce. Jeden čas se podnik jmenoval i FATRA, tehdy bez upozornění, že byl dříve GRANITOL.

O výrobek, z něhož se dají nejen šít boty, ale který umí nahradit téměř všude přírodní kůži, byl v Evropě zájem. A tak ještě před první světovou válkou zřizuje firma pobočku v Rusku (Petrohrad), v Goswigu u Drážďan a, světe div se, i v samotném království textilu. Ano, v Anglii a ještě v jejím hlavním městě textilu, Manchesteru. V letech 1912 byly značně rozšířeny tovární objekty, vystavěn 56 m vysoký komín a rozšířena kotelna. V té době má základní podnik 112 zaměstnanců a neustále rozšiřuje výrobu. Zavedl například výrobu pogumovaných prostěradel pro nemocnice v 16 modifikacích. 

Jen se rozvíjely způsoby práce zavedené Moritzem Hanselem. Mužem, který uměl přemýšlet. Dva roky před svou smrtí zřídil funkci ředitele firmy. Uvedl do ní v roce 1900 Ottu Schulmeistera. Tento muž byl vynikajícím ředitelem firmy až do své smrti 5. listopadu 1939. Tedy plných 39 let prožíval s firmou zlé i dobré. A tak ještě před první válkou Evropa i ostatní svět poznávají umělou kůži – Granitol. Dlužno přiznat, že Hanselové nebyli jedinými výrobci umělých materiálů. Ale byli vždy o krok napřed. Jako zakladatel firmy Moritz Hansel.

Další osudy firmy jsou příliš ovlivněny společenskými změnami a konflikty. První a druhá světová válka, vznik samostatného Československa, nástup první a druhé totality. Ještě jednou zažil GRANITOL jako soukromá firma svůj čas slávy. Bruno Hansel má racionální myšlení Moritze Hansela. Dávno před krizí, v roce 1925, oslovil firmu M. GRAB a synové. Tradiční pražská firma, která existovala od roku 1824, se zabývala mimo jiné také vyděláváním kůží, ochodem s umělými kůžemi a papírem. 5. prosince 1925 podává pražský notář Vladimír Uhlíř návrh na zapsání nové akciové společnosti. Vše je vyřízeno za 14 dní! 28. prosince 1925 je na zasedání valné hromady nové akciové společnosti zvolen předsedou správní rady známý velkoprůmyslník, erudovaný chemik dr. Hugo Grab, rytíř z Hermnannswörthu. Titul rytíře získal v roce 1915 císařským výnosem za zásluhy o rozvoj průmyslu a obchodu.

„Vzniká tak největší podnik svého druhu v Československé republice…“ uvádí ve svém projevu na první valné hromadě dr. Grab. Ten stačí ještě zajistit výhodnou fúzi s francouzskou firmou ZAPON, která rovněž vyrábí umělé kůže, a nabízí jí další inovaci – semišové umělé kůže těžké jakosti na potahy a lehké jakosti na vykládání pouzder. Sen Moritze Hansela, tkalcovského synka z malé obce v Nízkém Jeseníku, se naplnil. Byl přerušen nacistickou okupací, když továrna sloužila válečnému průmyslu, po válce pak diletantským experimentům marxismu. 

Dnes je Granitol opět akciovou společností, největším zpracovatelem plastů v České republice a významným evropským exportérem. Chemická cesta Moritze Hansela zde zůstala. V roce 2002 jsme jako občanské sdružení na počest 100. výročí jeho narození nemohli v Moravském Berouně umístit pamětní desku s jeho jménem. Tehdejší vedení města to nedovolilo. Byl to přece jenom Němec. Naštěstí jsme pro ni našli místo ve vstupní hale nemocnice, kterou založil. Dnes Odborný léčebný ústav neurologicko-geriatrický (OLUNG).

Granitol

Dobový pohled na Granitol z počátku minulého století…



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.