Nedávno se mi dostal do ruky text, který vypadal, jako by ho zcela nedávno uvedla některá naše média. Na to ovšem byla ta stránka novin, na níž byl text zveřejněn, příliš zažloutlá. Text, který uvádím dále, je částí redakčního komentáře s titulkem „Před zasedáním Nár. shromáždění“ a vyšel v nedělním vydání listu „Moravskoslezský DENNÍK“ číslo 248 ze dne 7. září 1919. Dále tedy uvádím onen text.

Bude zajisté také promluveno proti rostoucí korupci v naší republice. Otravný jed stranictví, které při obsazování ministerstev a úřadů dbalo vždy jen stranického klíče, ničí naši republiku nejhůře. Lidé neschopní a bezcharakterní ovládají dnes významné úřady – a jak to vypadá, stydno psát… Ministerstva a úřady jsou dokonce již karikovány v kabaretech, jichž jsou hlavní atrakcí. ++

Protekcionářství i úplatkářství se u nás nebezpečně zahnizďuje. A turecké hospodářství republiku ubíjí rovněž. Šest miliard deficitu státního rozpočtu budeme míti… Takové „hospodářství“ vedlo by bezpečně ke katastrofě. Nutno proto čistit v ministerstvech i v úřadech. A nutno také zahájit energickou akci proti vyhazování milionů okny. Nejkrajnější omezení vyživovacích podpor, které berou lidé práce schopní a lidé dobře situovaní, jest nutné. Odstraňování prémií za zahálku, podpor v zaviněné nezaměstnanosti jest také už nezbytným příkazem veřejné morálky a finančního zájmu státu.

Když si uvědomíme, že takto psal tento list necelý rok poté, co jsme si zřídili samostatný stát československý, nelze předpokládat, že bychom se hromadně takto za onu velice krátkou dobu zkazili.

Lze tedy z uvedeného usouditi, že za všechno může stát rakouský, který tohle všechno v jinak původně poctivých občanech našich před rokem 1918 vypěstoval. Omamný vliv monarchistický byl tehdy tak silný, že ono zlo v nás přetrvává ještě téměř po stu letech nadále. Každé zlo lze odstranit nejlépe tím, že napřed definujeme jeho příčinu. Tu tedy již známe, jest jím císařství rakousko-uherské. Současně se jako jistý díl možného řešení jeví i to, že bychom mohli od Vídně požadovati jisté odškodnění, zejména když životní úroveň lidu rakouského je v současnosti značně vyšší než naše.