Pro období po roce 1989 (tedy pro následná léta devadesátá) se vžil termín „devadesátky“. Ona doba je spíše zobrazována jako údobí, v němž Jonák zavraždí svoji ženu, či „orličtí vrazi“ cpou mrtvoly do sudů, které později spočinou na dně Orlické přehrady. Tomu také odpovídá i současná televizní tvorba.

O tom, že se v té době také převážně kradlo, o tom ještě nikdo žádný film nenatočil. Samozřejmě – ona doba nebyla charakteristická pouze masovými vraždami, či masovými krádežemi; byla to doba poměrně složitá. Zejména když se stal v prvních fázích symbolem privatizace Viktor Kožený. Mohli bychom si říci, že je to za námi, kdyby v polovině roku 2019 neschválila poslanecká sněmovna, že „porevoluční privatizaci doprovázely excesy, chyby a zločin se stamiliardovými škodami“. Byl to ovšem návrh komunistických poslanců, který podpořili poslanci za ANO, SPD, sociální demokraté, bohužel i Piráti (!) a někteří nezařazení poslanci.

To, že se kuponové knížky tiskly ve Státní tiskárně cenin, bylo logické. Vždycky mě zajímalo, která firma dodala ty propisovací tužky do těch kuponových knížek. To musel být geniální džob.

Samozřejmě, díky kuponové privatizaci vznikly desítky a stovky slušně se chovajících firem s poctivými majiteli, které fungují dodnes. Mnohé firmy se úspěšně etablují v zahraničí. Některé proto, že jsou žádané, jiné proto, že v některých zemích jsou podmínky pro podnikání lepší než u nás.

A že se máme také čím chlubit. Nedávno jsem si přečetl v Lidových novinách rozhovor s „šéfkou strategie“ jedné české firmy (kterou záměrně nejmenuji), jejíž obraty se pohybují v miliardách korun, když v nejbližších pěti letech „očekávají výnosy 42 miliard korun“. Dlužno přiznat, že se jedná o zahraniční aktivity. Uvedená „šéfka strategie firmy“ doslova říká: „Za tu dobu, po kterou v Česku bojujeme s úřady, protočíme peníze v zahraničí dvakrát. Přitom už dnes směřujeme většinu podnikání do ciziny. V ČR nám v některých projektech kvůli neskutečné byrokracii leží peníze již třeba sedm let bez toho, že bychom realizovali výnos... „

V dalším rozhovoru se dozvíme, že v Česku oproti jiným zemím nefunguje státní správa, proto je pro firmu zajímavá západní Evropa a „svůj tým máme i v zámoří, kdy připravujeme výstavbu bytů v hlavních městech Latinské Ameriky…“ říká v rozhovoru zmíněná již „šéfka strategie“ oné firmy.

Jak plyne z výše uvedeného. Už se nezabíjí a nekrade. Leč překážkou je dnešní státní správa. Co s tím?