„Naše moře“, tak se jmenuje výstava v Národním technickém muzeu v Praze na Letné. Navštívil jsem ji se svou osmiletou vnučku. Samozřejmě se jí líbily modely křižníků a nechala se vyfotit v námořnické hazuce před velikým panoramatem bitevní lodě a když jsem jí vysvětloval, co je torpédo, to tam mají vystavené in natura, ukázala na malou prohlubeň na jeho špičce a radovala se, že je to stopa po úderu do nepřátelské lodi.

Ona i já jsme výstavu vnímali jinýma očima. Ona jako přehlídku roztomilých hraček a mně se otevíral list historie, jemuž jsem nevěnoval dosud pozornost. Nikdy mě nenapadlo, že Češi hráli tak velkou roli v rakousko-uherském námořnictvu. Z Čech pocházel každý desátý námořník. Naši lidé se uplatnili hlavně v technických profesích, veliteli rakouských ponorek byli také Češi a námořnímu letectvu velel kontraadmirál Boživoj Radoň. O velitelích ponorek jsem už z dřívějších dob věděl, existence kontraadmirála Radoně mi byla neznámá. Podívejme na to, český chlapec a jak – doslova – vysoko to dotáhl.

Výstava má název v uvozovkách, je to tedy „Naše moře“. Je to asi to jediné, co mi na výstavě vadí, a zde se projevím jako novinářská hyena, že se rozepíšu o tom, co mi vadí, místo abych dál chválil to, co pokládám za dobré. Já ty uvozovky čtu jako štítivou distanc. To nebylo naše moře, to bylo jejich moře a my jsme tam byli zataženi nedobrovolně, jelikož jsme tři sta let trpěli a služba v Kaiserliche und Königliche Kriegsmarine byla součást toho utrpení. Chce se mi vykřiknout, pryč s těmi uvozovkami, bylo to naše moře a dneska je to zase taky naše moře, protože jsme součástí Evropské unie a Pražák to má k moři blíž, než obyvatel Madridu, tedy občan státu se setsakra bohatou námořní minulostí.

Je to výborná výstava a díky za ni, těch uvozovek si všimne asi jenom ten, kdo je přecitlivělý vůči zkreslenému pohledu na minulost. Zkreslenému, tedy ublíženeckému, sebelitovnému a ve všem všudy nespravedlivému vůči státnímu útvaru habsburské monarchie.

Že jsme trpěli? V této monarchii jsme dostali podmínky k tomu, aby se zemědělské království podlomené válkami vyvolanými husitským náboženským fanatismem přetvořilo do regionální průmyslové mocnosti. Zatímco Slované na území německého protestantství takřka vymizeli, z Čechů se stal moderní produktivní národ a jeho mladí muži samozřejmě bojovali i ve válkách monarchií vedených. Statečně umírali ve válce prusko-rakouské a stejně tak si vedli v první světové válce, jak svědčí pomníčky mrtvých. Ukažte mi vesnici, kde žádný nemají, asi jich moc nebude.

Jedna výstava pohled nezmění, ani sto takových výstav to nedokáže. Bude to ještě generace trvat, než typem Čecha ve válce bude kontraadmirál Boživoj Radoň a ne ulejvácká ordonanc Josef Švejk.

Ale odstraněním těch pitomých uvozovek by se mohlo začít.

LN, 1.12.2014