GLOSA: Třicet čtyři gigabytů
Neznamená to, že je všechny přečtete, to by bylo přes sto hodně tlustých knih. Ale podle studie Kalifornské niverzity ze San Diega je právě tohle denní dávka průměrného Američana. Něco z toho přečte na papíře nebo na webu, ale většinu jen uslyší z televize, z rádia nebo od jiných lidí. Sto tisíc slov! A to zdaleka nejsou všechny informace, které během dne zkonzumujeme.
Američané jejich množství odhadli na 34 gigabytů. Ano, to je naše "denní dávka" světa, kterou si každý den nalejeme do hlavy.
Zajímalo by mě víc, ale nic z toho jsem v článku v deníku New York Times nenašel. Chtěl bych například vědět, kolik z těch gigabytů dat představují informace, které potřebujeme. A kolik informace, které vůbec zaregistrujeme nebo v mozku nějak zpracujeme. Když jsme u toho, nebylo by špatné znát aspoň odhad, kolik megabytů nás denně průměrně potěší a kolik naopak rozesmutní, kolik představují dobré a kolik špatné zprávy. Ovšem obávám se, že tohle žádná studie nespočítá.
A tak jen víme, že (opět průměrně) prosedíme dvanáct hodin denně před nějakou obrazovkou nebo displejem (včetně toho na mobilu), a často jich je víc než jeden. Co se týče médií, skoro polovinu všech informací (45 procent) nám naordinuje televize, ale hned na druhém místě je počítač (27 procent). Tisk na tom s necelými devíti procenty není zas tak špatně, jak by se mohlo zdát.
Jsou to úžasná čísla, o tom není pochyb. Informace jsou jako vzduch, který dýcháme. Naše plíce přece také využijí jen nepatrné množství kyslíku, kterého se nadechneme. Většinu zase vydechneme ven. U slov se tomu říká, že jedním uchem vletí dovnitř a druhým zase ven. Jako člověka, který se živí psaním, mě to skličuje. Ale zároveň se chlácholím nadějí, že aspoň sem tam, výjimečně, některá slova uvíznou a zanechají stopu. Okysličí buňku, metaforicky řečeno.
Já vím, je to troufalé a neskromné, ale všichni máme své touhy a přání. Hezký nový rok.
(Psáno pro Reflex)
Převzato z blogu Extra se svolením autora.
