Může „kauza Peroutka“ přesvědčit o spravedlnosti?

To, čemu se už tři roky říká „kauza Peroutka“, ilustruje podemílání důvěry občanů ve stát. Prezident Zeman 27. ledna 2015 řekl, že Ferdinand Peroutka napsal článek „Hitler je gentleman“, ale dodnes to není schopen doložit. A v úterý Nejvyšší soud celý spor vrátil k novému projednání. Zatím nesdělil detaily, neboť dosud nemá doručenky od obou stran sporu. Navíc není zřejmé, podle jakého zákona se má spor řešit. Zda podle občanského zákoníku, nebo podle zvláštního zákona o odpovědnosti za způsobenou škodu.

To vše se opírá o nějakou racionalitu, pravidla, zákony a jejich výklad. Ale v běžném občanovi to chtě nechtě posiluje dojem, že spravedlnost je něco, co přesahuje jeho chápání a zůstává doménou speciálně vzdělaných a nesrozumitelných elit. Stačí si vzít výrok prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka: „Samozřejmě jsme připraveni v dalším řízení předložit důkazní materiál, který podporuje naše stanovisko.“

Proč mluví tak krypticky k něčemu, kde se žádá odpověď ve stylu mám – nemám? Jaké „naše stanovisko“ myslí? Dejme tomu, že postoj, že Peroutka skutečně napsal článek „Hitler je gentleman“. Ale pak je to velmi prosté. Je-li „připraven předložit důkazní materiál“, proč ten článek nenaskenuje a nepověsí na web? Ať se s ním seznámí každý. Nebo tím myslí stanovisko, že prezident není za své výroky odpovědný? To je ovšem axiom, který žádné důkazní materiály nepotřebuje.

Vidíme, jak spor, který šlo vyřešit přesvědčivě a jednoznačně (reprodukcí článku či decentní omluvou), se stal otázkou víry. Věříte Zemanovi a Ovčáčkovi? Pokud ano, už nepotřebujete důkazy. A říká-li Ovčáček, že důkazy předloží, můžete to brát jako munici proti druhé straně dokazující, že lže. Koho pak zajímá údajný konkrétní článek, když spor se vede prostředky víry a žonglování s paragrafy?

LN, 24.5.2018