V létě letošního roku vypsaly Lesy České republiky, s. p. výběrové řízení na ředitele Oblastního ředitelství severní Morava v Ostravě. Je to vysoká odborná pozice, proto mě zajímalo, jaké požadavky na uchazeče mají. A v kvalifikačních požadavcích jsem četl pozoruhodnou podmínku, která ve mně vyvolala rozporné pocity: vysokoškolské vzdělání, výhodou lesnického směru.

Jako příslušník generace 75+ bych očekával, že u Lesů České republiky bude podmínka lesnického vzdělání striktní, ale uznávám, že i pouhá zmínka o výhodě plynoucí z odborného vzdělání je průlomová. Od počátku 90. let totiž politická reprezentace a media podsouvají národu myšlenku, že odborně vzdělaný člověk je fachidiot a že záchranou pro každý obor lidské činnosti je vyhnout se zaměstnávání odborníků a řízení svěřit osobám příslušným oborem nepoznamenaným, protože jen ti jsou schopni inovativních přístupů a řešení. Poněkud pejorativní termín fachidiot pronikl do češtiny z němčiny, ve které znamená jednostranně vzdělaného a odborně úzce specializovaného odborníka, který nemá humanitní vzdělání a chybí mu celostní myšlení a komunikační dovednosti. Vyloučení odborníků se rychle ujalo ve státní správě, státních a městských firmách a dozorčích radách, výrobní sféra s ním váhá. Akceptováno je, že ministr národní obrany musí být nevoják (ženské pohlaví výhodou), ideálním ministrem školství by byl asi analfabet a ministr zdravotnictví není lékař, ale jím řízený resort zůstává trestuhodně konzervativní. Např. na porodnických odděleních jsou stále ještě zaměstnávání gynekologové, i když třeba kynologové by mohli do porodnické praxe zavést inovativní postupy.

Na nově formulovanou společenskou objednávku na nevzdělávání populace zareagovalo školství, které dokázalo nejen vymyslet, ale i personálně obsadit a akreditovat totálně amorfní, až obskurní studijní obory - z jejich názvů, profilů absolventa, ani předmětů učebního plánu nelze odvodit, čemu by asi, možná, snad, pravděpodobně a s výhradami mohl absolvent rozumět. To je antidiskriminační triumf školství, protože ať se absolvent uchází o místo v jakékoliv specializaci, nemůže vzbudit ani stín podezření, že je v té specializaci fachidiot, a nelze ho tedy z výběru vyloučit.

Mým dalším pocitem bylo, že vypsané podmínky jsou šité na míru předem definované skupině osob, či určitému jednotlivci. To je ale asi běžné a těsně před volbami to není zásadní problém, protože v té době se personální záležitosti stejně neřeší. Jak někoho jmenovat a současně nejmenovat, může posloužit příklad šéfa BIS. Proč by si vládnoucí garnitura narušovala vztahy s opozicí, když přece může každý chvilku tahat pilku. Vítěz voleb ať si uplatní „právo první noci“ a v noci po oznámení výsledků voleb a vystřízlivění po oslavách ustaví do funkce, koho bude chtít. Předvolební rétorika mítinků o trhání těl a bojovná hesla na billboardech jsou jen folklór. Režisér, vybraný pro novou divadelní sezónu, ať si o osobách a jejich představitelích rozhodne. Jsme přece na divadle.

Ještě pochybmost na závěr. Také jste si všimli, že se v průběhu času objevují stejná jména na pozicích se zcela odlišnou odbornou profilací? Že by to byli supermani? Nebo se náplň personalistiky změnila a místo vyloučení neschopných a nalezení schopných hledá všehoschopné?