Každodenní monotematické zprávy o koronaviru dostaly nový rozměr. Očkování. Už tedy nečteme jen o rekordních počtech pozitivních případů nákazy (je pro mne s podivem, že snad každý den média dokázala najít nějaký rekord). Vakcíny jsou již delší dobu na světě, dorazily do České republiky a namířeno mají i do našeho kraje.

Spousta lidí je jednoznačně pro očkování a vidí v něm „spásu“. O tom, že vakcína může ochránit především ohrožené skupiny obyvatel – starší a chronicky nemocné pacienty, u nichž má stejně jako u zdravotníků největší opodstatnění, není pochyb.

Na druhé straně však je spousta osob skeptická. Téměř denně se na mne v soukromých zprávách obracejí ti, kteří se očkovat nenechají. Pomyslnou brzdou pro ně je zejména fakt, že nebyl dostatek času pro vyhodnocení nežádoucích účinků vakcín, a nemají jasno ani v tom, jak dlouhá účinnost vakcíny vlastně je. Na rozdíl od chřipky totiž sezónní ochrana problém neřeší. Případně jsou proti očkování jako takovému.

Osobně považuji za správné, že zde možnost vakcinace je, a ti, kteří mají z nákazy největší obavu, případně pro ně nemoc představuje opravdu velké riziko, jí budou moci využít. Navíc snad i proočkování rizikových skupin populace napomůže k tomu, aby do budoucna nebylo nutné přistupovat k tak silným epidemiologickým opatřením, která likvidují živnostníky a podnikatele naší země. Nadruhou stranu plně respektuji to, že někteří lidé (a není jich málo) s očkováním nesouhlasí a některé jejich argumenty plně chápu.

Považuji však za klíčové to, že každý musí mít v tomto směru svobodnou volbu. Je jen na každém z nás, zda se očkovat necháme, či nikoliv. Diktát je naprosto nepřípustný.

Převzato z profilu.