7.12.2019 | Svátek má Ambrož, Benjamin


GLOSA: O polozapomenutých hybatelích událostí 1989

21.11.2019

„Když jsem osobně prošel 17. listopadu 1989 podloubím na Národní třídě bicím kordonem červených baretů, který šel od začátku podloubí a ústil v Mikulandské ulici, kam mě to vyplivlo, byl jsem úplně proměněný a věděl jsem, že takhle ne, že do toho jdu naostro, že i kdybych byl sám, něco řádného musím udělat. Najednou jsem pochopil, že s peticemi je konec, že nám už v tuhle chvíli nepomohou. Náhodou jsem potkal cestou od toho masakru našeho proděkana pana docenta Jana Duška, scénografa, a hned jsem mu řekl, že v pondělí nepřijdu, protože v tomhle státě už nechci chodit do školy. Byl jsem v tu chvíli na sebe hrdý, že jsem to panu docentovi dokázal říct. On se na mě chvíli díval a pak mi sdělil, že on taky do školy nepůjde. Vzácně jsme se shodli a asi nebylo divu, neboť on tou uličkou taky prošel. On, ale protože je starší a chytřejší, začal uvažovat konstruktivně, a že by bylo dobré, kdyby se takhle zachovali všichni. Tam vlastně vznikla idea studentské stávky. Kluci letěli k Realistům, on šel na Novou scénu a já, protože hostuji Na zábradlí, jsem běžel tam. Zrovna končil Don Juan, herci šli z jeviště a já na ně hystericky začal křičet, jak je to možný, že hrajou.“

To je autentická a bezprostřední výpověď tehdy studenta herectví Pavla Lagnera, kterou jsem zaznamenal mezi 16. lednem a 5. únorem 1990 pro knihu Výslech revolucionářů z listopadu 1989, která vyšla poprvé v roce 1990 a nyní je na trhu ve třetím vydání. Inspirovaly mě k této práci výpovědi účastníků hned na počátku prosince, kdy jsme spolu s kameramanem Janem Kerhartem v Praze natáčeli pořady pro německou televizi ARD.

Už tehdy bylo zřejmé, jak emoce zatlačují do pozadí fakta a jak jednou bude těžké situace z těchto vypjatých chvil rekonstruovat. Zároveň po zkušenostech z událostí v roce 1968 a 1969 jsem věděl, jak snadno si po čase různí lidé přivlastňují nezaslouženě zásluhy z takové doby a pokud mají snazší přístup do médií nebo jejich jména jsou známější, upozadí či dokonce vymažou z historie skutečné hybatele klíčových momentů.

Jak jen z uvedené krátké ukázky vyplývá: skuteční iniciátoři slavného prvního setkání herců, studentů a intelektuálů v Realistickém divadle v Praze, které se uskutečnilo v sobotu 18. listopadu od dvou hodin, nejsou dnes středem pozornosti, i když bez nich by se asi stávka neuskutečnila. V Realistickém divadle ale už situace nebyla tak spontánní.

Pavel Lagner mi ji popsal takto: „V divadle bylo třeba o stávce zase lidi přesvědčovat... začalo se všechno rozpitvávat, hádali se o začátek stávky, ale pak se zvedla herečka paní Jaroslava Pokorná, to bylo asi tak po dvou hodinách disputací, a řekla, že ať se nezlobíme, ale když stojíme po kotníky v krvi a mlátěj nám děti, tak ona hrát nebude... Slezla z jeviště, práskla dveřmi a odešla. Najednou to všem díky paní Pokorné došlo a celkem jednomyslně schválili prohlášení, že se k nám, studentům, přidávají a pohrozili generální stávkou.“

To je ode mne po třiceti letech vše, co jsem chtěl dodat.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel



HMO jako zázrak přírody. Proč je tak důležité pro vaše mimiko?
HMO jako zázrak přírody. Proč je tak důležité pro vaše mimiko?

Kojení je bezpochyby nejlepší způsob výživy, který můžete svému miminku poskytnout. Správná výživa vašeho děťátka hraje již od narození klíčovou roli nejen ve vývoji a zdravém růstu. Současné výzkumy prokazují, že kojení má vliv na snížení rozvoje civilizačních chorob.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.