Vlastně to začalo už minulý rok na jaře. Odkládáte černou, která dominuje zimnímu období, a hledáte v šatníku nějakou veselejší barvu. Sáhl jsem po své oblíbené polokošili oranžové barvy, ale co to? Masivní kampaň ČSSD, která se zahalila do barvy španělských pomerančů, přece jenom funguje. Nechci je ani barvou podporovat a připadal bych si jako živý reklamní poutač, a tak hledám něco jiného. A už mi hlavou jede myšlenka. Začalo to u červené, kterou si uzmuli komunisti a která je dodnes v očích starší poloviny naší populace out, až na pár výjimek, které si mohou dovolit Ferrari (proč asi). Světle modrou (ta je dobrá leda pro oblekovou košili) potom obsadila ODS se svou modrou cestou. Je zajímavé, že na stejný tón se naladily i VV. Znamená snad blankytně modrá nikdy nesplněnou naději? Za devalvací oranžády stojí již zmiňovaná soc. demokracie. Dále je tu Strana zelených, která si ani jinou barvu pro svou propagaci vybrat nemohla, no uznejte. Tmavě modrou najdete jak u postarší KDU-ČSL, tak u mladé TOP 09. Nakonec vlastně došlo i na hnědou a černou, obě byly ale dřív nebo později zakázané.

Jaké možnosti mi tedy zbývají, když nechci být primárně angažovaný?

Po vzoru Daniela Nekonečného můžu zkusit žlutou, která je jarní a pokud vím, tak politickou stranou nebo uskupením dosud neobsazená. Ale pozor, říká se o ní, že je oblíbenou barvou šílenců a excentriků...

To si o sobě nemyslím, takže to vypadá na šedou, která ale může vypadat na jaře moc šedě, i když nabízí spousty odstínů.

S tímto omezením se však nechci smířit, a tak vyzývám všechny politické strany, aby si nepřivlastňovaly barvy a nechaly je na pokoji ke svobodnému použití všech občanů.