Úřady se staly poskytovatelem služby, kterou si platíme. Policie pomáhala a chránila. Soudy rozhodovaly v krátkém čase, kdy trest měl ještě výchovný smysl. Vláda přistupovala ke všem občanům stejně a parlament byl plný hrdých lidí, kteří si vážili svého mandátu.

Úředníci různých úřadů přestali šikanovat své klienty a chlebodárce, daňové poplatníky. Místo požadavku na alibistická razítka a stanoviska jiných úředníků si takové podklady zajistili sami, případně se nebáli ve své odpovědnosti rozhodnout a nepřehazovali si klienta a jeho problém jako horkou bramboru.

Policie zatýkala zloděje a pomáhala spořádaným občanům důsledně a tvrdě proti všem, kteří nedodržovali zákony, a chránila tak občany před bezprávím. Skončilo období, kdy lidé propadali frustraci a beznaději při řešení svých problémů. A také skončilo období do té doby stále sílícího pocitu, že zákony stojí na straně zločinců a jejich „lidských práv“. Neplatiči nájemného a služeb spojených se spotřebou byli během několika dnů vystěhováni policií na ulici a tento zákrok jim byl vyúčtován a tvrdě vymáhán.

Vláda České republiky přestala konečně zvýhodňovat různé vyžírky z většinové společnosti i etnických menšin, protože konečně pochopila, že základním smyslem právního státu je rovnost občanů. Sociální dávky a podpory dostávali jen ti, kteří si bezezbytku plnili zákonné povinnosti. Multikulturalistické úřady se staly jen špatnou, byť velmi drahou vzpomínkou na minulost. Vláda ale také plnila předvolební sliby. Zvyšovala, když se lidé, z níž byla složena, před volbami zavázali, že budou zvyšovat. A snižovala, když se lidé, z níž byla složena, před volbami zavázali, že budou snižovat. Cokoli a bez výmluv.

Soudci neměli právo zasahovat do politických rozhodnutí. O platech zaměstnanců ve službách státu rozhodovala vláda, nikoli Ústavní soud, neboť jedině vláda měla odpovědnost za plnění schválených kritérií státního rozpočtu.

A lidé tam „dole“? Ti konečně pochopili a přijali za své, že jejich postavení je opačné. Nikoli „dole“, ale „nahoře“. Pochopili, že stát je jen poskytovatelem služeb a že oni tu nejsou od toho, aby platili každou blbost, kterou jim ti, co si o sobě myslí, že jsou „nahoře“, nadiktují. A znovu vyšli do ulic. Pochopili totiž také, že stavem, kdy mají co jíst, jejich svoboda teprve začíná.

Ráno jsem se probudil a přečetl si, že Ústavní soud zrušil čtyřprocentní snížení platů soudců, nebo že Děti budou zpívat o hrušce a mrkvi a nebudou obézní, věří ministerstvo. Klikněte na obrázek a poslechněte si píseň (plus vše kolem nás bude stát 72 milionů korun), na základě které, podle ministerských úředníků, nám začnou děti ve školách více jíst zeleninu a začnou hubnout.

No, nedá se nic dělat. Sny se nevyplní samy. Bez lidí „nahoře“, co si doposud stále ještě myslí, že jsou „dole“ a nemohou nic ovlivnit, to prostě nepůjde. Přesto všechno věřím. Věřím, že naše národy mají na víc. Hezký víkend.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora