Ovce je zvíře stádní. Poslušně houfem táhne tam, kam ho žene bača nebo ovčácký pes. Nebo jdou všechny sborem za tím prvním beranem. Někteří lidé ale takoví nejsou. Jsou horší.

Nejsem si jist, jestli ovce chodí ochotně na porážku, protože při svých několika návštěvách salaší jsem se zajímal spíše o posilující nápoje než o živý inventář. Navzdory tomu, že ovce iniciativně se dostavující na porážku se zařadila mezi okřídlená slova, bych spíš tipoval, že ovečky v oněch případech prostě nevědí, kam jdou. Ale budiž. Jdou jako ovce. Poslušně, stádně, bez obstrukcí.

Jaktěživ jsem ale neslyšel o ovcích, které by se nejen dobrovolně, ale přímo aktivně a horlivě hrnuly k cejchování žhavým železem, nebo že by se nadšeně a netrpělivě tlačily ve frontě na procvaknutí ucha a pověšení kroužku s číslem. Nemyslím, že by se nějak iniciativně hlásily o to, až budou řádně sečteny. A už vůbec nevím o ovcích, které by si stěžovaly na průtahy při vypalování čísel či procvakávání uší.

Vy snad ano? Máte dojem, že ovce nervózně kverulují, že žhavých želez je nedostatek, že procvakávání uší vázne na dodávkách visaček s čísly? Je to pro ně téma? Rozčilují se, že je někdo nespočítal o půldne dřív? Nadávají na šlendrián, kvůli kterému se prý tísní ve frontě, přitom už mohly slastně čuchat vůni své spálené kůže nebo si masochisticky užívat lábuž při perforování svých boltců?

Nakonec to ty ovce nějak absolvují, ale občas je bača musí nakopnout nebo přetáhnout klackem. Tak tedy jdou, no dobrá. Než riskovat pokutu, tak raději ten cejch nebo pírsing. Ale aktivně, nadšeně, iniciativně, horlivě, netrpělivě? To umějí jen lidé.

Že se mnozí z nás nechají ocejchovat nebo si prockvaknout kdovíco kvůli tomu, aby neměli nějaké popotahovačky, aby se vyhnuli hrozbě pokuty, to ještě chápu. Ale že mnozí jsou dokonce schopni lamentovat a stěžovat si, že byli procvaknuti až druhý den, to už mi do hlavy neleze.

Takže příště neurážejte ovce, že jsou jak lidi.