Jak se dnes dočítám (23.9. 2019), vystoupila zelená aktivistka Greta Thunberg na klimatickém panelu OSN. Zpráva říká, že shromážděným státníkům bez úvodu vyspílala a označila je za zlé lidí... A pak se od těchto zlých lidí dočkala spontánního potlesku.

Nevidím do hlav přítomných, nicméně si tak vybavuji, že mnozí manažeři na vrcholových pozicích si za drahé peníze najímají dominy, aby naplnily jejich touhu po ponížení.
Mužská sexualita občas chodí zvláštními chodníčky. Otázka je, co ta ženská, neb v sále byly v nemalém množství i dámy.
Tak či onak to měli všichni grátis na útraty OSN.

Nejvíce mne ovšem zaujalo, když tato šestnáctiletá dívka obvinila auditorium v sále, že jí uloupilo dětství.
Věk puberty je nepochybně období, kdy formující se osobnost dospívá ke srážce s autoritou. Nejčastěji to bývá srážka s autoritu rodiče a pedagoga a bývá při takové příležitosti řečeno ledacos. Pronesené obvinění je ale kalibr, na který i tady dojde málokdy a když na něj dojde, začíná jít do tuhého.

Položme si ale otázku, kdo nám vytváří dětství? Pokud nejsme obětí nějaké kalamity, pak jsou to rodiče. To rodiče vytvářejí prostředí, které na nás nechá dopadat nevlídnost světa jen zvolna, snaží se, abychom do života vstoupili beze strachu a zbytečných otřesů.

Slečna Greta říká, že jí dětství uloupil strach o planetu. Mohou za ten strach ale opravdu politici v auditoriu?

Dětská mysl lehce propadá strachu i z toho, s čím se dospělý vyrovná. Měl by to být rodič, kdo podá vystrašenému dítěti pomocnou ruku.

I ptám se, kde byli rodiče slečny Grety, když se potkala s dětskými běsy? Neměla by se jich ona sama ptát, proč ji - dítě - nechali na pospas strachu? Strachu tak velkému, že má dnes pocit uloupeného dětství?
Když selže rodičovská péče, nemůže za to žádný státník ani panel OSN. Je to prosté lidské selhání rodičů - a to se evidentně stává i v těch nejlepších švédských rodinách.

Grétini rodiče nakonec mohou být rádi, že nežijí v sousedním Norsku, kde mají proslulý Barnevernet - ten by už určitě konal.

Klimatický panel OSN určitě není to správné místo na řešení zanedbané péče. Pokud už se má věc řešit na úrovni společnosti národů, pak je tu UNICEF.