Soudy často vydávají zcela protichůdné rozsudky, dokáží zaujmout naprosto opačná stanoviska. Jakmile jde o jejich platy, okamžitě nacházejí společnou řeč.

Politici před pár lety vyslyšeli volání lidu a zmrazili si platy. V této souvislosti byly zmraženy platy i soudcům. To se soudcům nelíbilo, a tak podali žalobu na stát, kterou jiní soudci rozhodli ve prospěch soudců.

Stát tak musel soudcům přidat. V loňském roce začali politici tlačit na to, aby několikaleté zmrazení platů skončilo, což by znamenalo vyšší procentuální nárůst. Nakonec si politici přidali jen malé procento. I tak byli terčem kritiky veřejnosti.

Nyní jedna soudkyně přišla s tím, že stát vypočítává platy podle špatné tabulky, pochopitelně vyplácí málo. A tak se obrátila na soud a ten jí dál za pravdu. Nyní soudci požadují další navýšení platů, což by znamenalo přepočet i pro jiné ústavní činitele.

Soudci chtějí vyplatit navýšení platů zpětně, což by znamenalo miliardové náklady, včetně navýšení platů dalším činitelům. Platy soudců se pohybují na hranici trojnásobku průměrné mzdy, tedy přes 70 tisíc měsíčně. Teď by jim podle jejich vlastního rozsudku měl stát vyplácet o několik tisíc měsíčně víc.

Včera jsem byl při cestě metrem svědkem rozhovoru dvou mužů předdůchodového věku. Tématem bylo navýšení platů, ale podle nich jde o práci politiků. Jeden z mužů přitom nadával na „nenažraného Kalouska“ - a to ještě bylo nejmírnější označení, které použil.

V roce 2010 bylo v České republice 3063 soudců. Tři tisícovky soudců by tak měly dostat zpětně od počátku roku 2011 doplatek. Každý soudce minimálně pět tisícovek a například předseda Ústavního soudu Rychetský rovnou třináct tisíc. U řadového soudce by šlo o doplatek ve výši čtvrt milionu.

Nezávidím soudcům jejich platy, ale přijde mi jako naprosto nepřijatelné, aby si soudci rozhodovali o svých platech. Jakmile se jim plat nelíbí, tak podají žalobu a rozhodnou ve svůj prospěch. Lidé, například právě ti dva z metra, připisují vinu politikům.

Soudci vždy naleznou společnou řeč, když jde o navýšení jejich platů. Řídí se heslem „soudci sobě“. Přitom dost velké procento odvádí velice špatnou práci. Stačí si přečíst některé rozsudky, v kterých jsou tak neskutečné věcné chyby, až zůstává rozum stát, o naprosto právě rozumu odporujících verdiktech ani nemluvě.

Soudci by neměli rozhodovat o svých platech. Sami sebe tak staví do pozice naprosto nedotknutelných sektářů, která ale nemá s nezávislostí soudů nic společného. Jako by se všem vysmívali: „Já jsem soudce, kdo je víc?“