Městský dopravní podnik v Plzni kvůli nedostatku peněz omezuje víkendové frekvence spojů. Ze stejného důvodu uvažuje o zrušení některých zastávek hromadné dopravy. Místní tramvaje, trolejbusy a autobusy mají ve srovnání s Ostravou, Brnem i Prahou nejvyšší náklady na jeden ujetý kilometr a roční dotace zhruba 600 milionů korun nestačí. Proč je provoz stále dražší?

Na jeden tip, proč tomu tak je, přišel Plzeňský deník, když vypátral, že plat ředitele dopravního podniku Michala Krause činil loni 4 200 000 korun hrubého (350 tisíc měsíčně). Plzeňský primátor, který má plat čtyřikrát nižší, o ničem neví, nic netušil ani jeho ekonomický náměstek a předseda představenstva dopravního podniku. Všichni byli tou zprávu zaskočeni; šéf dopravních podniků si asi ten plat dává sám.

Nic proti nadstandardním platům manažerů soukromých firem, ale v případě ředitele akciovky stoprocentně vlastněné městem něco nehraje. Vypadá to na takový malý legální tunel do peněženek plzeňských občanů. Prvním krokem k nápravě by bylo povinné zveřejňování platů manažerů firem žijících z veřejných dotací.

V této zemi ovšem panují zvláštní poměry. Když staví firma pro soukromého investora, hlídá si vlastník pozorně rozpočet. Je-li investorem stát, je vám dodavatel „off the record“ ochoten sdělit, že výdaje příliš hlídat nemusí, naopak bývá nenápadně vybízen k jejich maximálnímu vyšroubování. Je mnoho lidí, kteří se rádi přiživí, a chybí mechanismus, jenž by zamezoval mrhání prostředky. Zlepšení poměrů může těžko napomoci vláda, která získala důvěru sněmovny díky (politické) korupci a jejíž první místopředseda čelí trestnímu stíhání z korupce.

Existuje jedna vážná výhrada proti projektu vládní rozpočtové reformy: většina lidí si nepolepší, ale ředitel plzeňského dopravního podniku na daních ušetří zhruba půl milionu. Jde o další půlmelounek, který vytáhne z našich hlubokých kapes.

www.danes.cz