Na jeden tip, proč tomu tak je, přišel Plzeňský deník, když vypátral, že plat ředitele dopravního podniku Michala Krause činil loni 4 200 000 korun hrubého (350 tisíc měsíčně). Plzeňský primátor, který má plat čtyřikrát nižší, o ničem neví, nic netušil ani jeho ekonomický náměstek a předseda představenstva dopravního podniku. Všichni byli tou zprávu zaskočeni; šéf dopravních podniků si asi ten plat dává sám.
Nic proti nadstandardním platům manažerů soukromých firem, ale v případě ředitele akciovky stoprocentně vlastněné městem něco nehraje. Vypadá to na takový malý legální tunel do peněženek plzeňských občanů. Prvním krokem k nápravě by bylo povinné zveřejňování platů manažerů firem žijících z veřejných dotací.
V této zemi ovšem panují zvláštní poměry. Když staví firma pro soukromého investora, hlídá si vlastník pozorně rozpočet. Je-li investorem stát, je vám dodavatel „off the record“ ochoten sdělit, že výdaje příliš hlídat nemusí, naopak bývá nenápadně vybízen k jejich maximálnímu vyšroubování. Je mnoho lidí, kteří se rádi přiživí, a chybí mechanismus, jenž by zamezoval mrhání prostředky. Zlepšení poměrů může těžko napomoci vláda, která získala důvěru sněmovny díky (politické) korupci a jejíž první místopředseda čelí trestnímu stíhání z korupce.
Existuje jedna vážná výhrada proti projektu vládní rozpočtové reformy: většina lidí si nepolepší, ale ředitel plzeňského dopravního podniku na daních ušetří zhruba půl milionu. Jde o další půlmelounek, který vytáhne z našich hlubokých kapes.