Mnozí z nás četli román, nebo viděli divadelní hru Karla Čapka Věc Makropulos. V závěrečné scéně hry mladičká pěvkyně Kristýnka Vítková odhodí recept lékaře císaře Rudolfa II. Ferdinanda Makropulose umožňující dosáhnutí extrémní dlouhověkosti do ohně. Pochopí totiž, že slova Eliny Makropulos, žijící pod různými jmény již více než 300 let, o hrůze a zoufalosti života prodlouženého nad běžný rámec, jsou pravdivá.

Abychom pochopili totéž, nemusíme chodit ani do divadla. Postačí nám navštívit jakou­koli léčebnu dlouhodobě nemocných, případně i docela obyčejný domov důchodců.

Teoreticky vzato se současná zdravotní věda blíží k poznatkům umožňujícím dosažení masové existence "lidí Makropulos" mílovými kroky. Ovšem za nepředstavitelných finanč­ních nákladů. Velmi přehledně to naznačily grafy MF Dnes z 20. prosince 2011, které do­kumentovaly roční náklady na zdravotní péči dle věkových skupin.

Stačí se na ně podívat a je jasno. Jsem muž, a budu se tedy zabývat náklady na léčení mužů, byť roční náklady na léčení žen jsou o pár procent nižší.

55 až 59 let: 30 305 Kč

60 až 64 let: 39 201 Kč

69 až 69let: 48 327 Kč

70 až 74let: 56 804 Kč

75 až 79 let: 64 373 Kč

80 až 84let: 64 138 Kč

Z toho jsem statisticky odvodil, že "rozumní a vůči mladým lidem odpovědní" muži vy­užívající sytém zdravotního pojištění by měli odcházet "do věčných lovišť" kolem 65 let. Ji­nak každým dalším rokem své další existence značně ubírají možnost zdravotních pojišťo­ven poskytnout nezbytné zdravotní služby našim potomků, tedy relativně mladým a do sys­tému zdravotního pojištění stále ještě přispívajícím jedincům.

Právo na služby poskytované v rámci klasického zdravotního pojištění by tedy měli mít pouze muži mladší 65 let. Ostatní by si museli ze svých úspor či s pomocí svých dětí po­skytovanou péči v plné výši hradit.

K čemu nám budou plné léčebny dlouhodobě nemocných a domovů důchodců, když ne­bude dostatek peněz na nezbytnou zdravotní péči pro naše potomky? Snaha lékařů udržet nás, starce, při životě se obrací proti přirozenosti. Od lékařů bych očekával následující: Aby nás za peníze udržovali při životě až do té doby, než bude na naše zdravotní problémy současná medicína krátká. A pokud peníze mít nebudeme, tak ať nám umožní důstojně a bezbolestně z tohoto světa odejít. Včas! Jinak ohrozíme životy těch mladých, kteří mají život ještě před sebou …

(Autorovi je pětašedesát)