Ivo Fencl: Chvíle smutku a pesimismu (z Fejetonu, 26.4.2010):

"Jen nevidět, jak žebrá poctivec, jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc, jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč, jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere bič, jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí, jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí."

Ivo Fencl napsal svůj fejeton v roce 2010. Jen dva roky stačily k tomu, aby se láva kumulované špíny vylila na povrch a umořila jakékoliv projevy slušnosti a soudnosti. Jsme svědky vybičování nejnižších lidských projevů a pudů, za které by se měl slušný člověk stydět.

Lze vůbec pochopit nenávist, která vyústí ve štvanici na vlastního prezidenta, která připomíná procesy z padesátých let? Po nezdařilém puči pana Hnízdila a jemu podobných se nyní, kromě každodenního stupňování dehonestace prezidenta, dokonce usiluje o jeho zničení žalobou z velezrady. Možná, že tito novodobí nositelé zloby půjdou ještě dál. Pak se budou naše děti učit, že jediným našim prezidentem byl jen Václav Havel a pak dlouho nic. Nakonec v historii lidstva nic nového.

Vzbuzené negativní emoce jsou nakažlivé, verbují a osmělují nejhorší spodinu, jejíž agresivita je nejen podporována, ale dokonce i vydávána za hrdinství. Kdekdo si tak plivne a kopne, jen aby se zviditelnil nebo aby se zbaběle přidal k štěkajícímu proudu.

Není proto divu, že se nenávist šíří a zasahuje čím dál větší okruh lidí. Pocítila ji i první dáma Livie Klausová, která po mnoha letech vzorné a namáhavé služby národu, jíž musela obětovat svou profesi a vlastní zájmy, se opovážila vyslovit svůj názor na to, jaká by měla či neměla být její nástupkyně. Tato velmi vzdělaná, inteligentní, pracovitá a přívětivá dáma si pak místo poděkování mohla v diskusích pod novinovými články přečíst ty nejsprostší komentáře a ani feministky se jí nezastaly.

Tato šířící se vlna zloby zasáhla i volbu nového prezidenta. Postavila lidi proti sobě, přinesla neshody do rodin, narušila přátelské a pracovní vztahy a v podstatě rozdělila národ na dva nepřátelské tábory. Ne na pravici a levici, ale na nadřazenou rádoby elitu, osobující si právo vést národ podle svých jedině správných představ, a na ty druhé, zaostalé, nemyslící, kteří nevědí, co je pro ně dobré, a proto je jim třeba všemi prostředky toto "dobro" vnutit.

Silné výrazy, které padaly po volbě nového prezidenta, raději nebudu ani připomínat. Jistě se dočkáme dalších a dalších, určitě i peprnějších, které se už postarají o to, aby rozpálené hlavy jen tak rychle nevychladly.

V takovéto atmosféře všeobecné zášti a nepřátelství se daří manipulaci s veřejným míněním. Ostatně ta je již vyzkoušena a neustále zdokonalována, a i když při přímé volbě prezidenta utrpěla menší neúspěch, její výsledky jsou pozoruhodné. A není se čemu divit, oprávněná nespokojenost s panujícími poměry ve společnosti je opravdu veliká. Tu pak lze, pod rouškou boje za spravedlnost a lepší zítřky, snadno využít k čemukoliv: k potlačení svobody, k "vymývání mozků", nastolení totality, likvidaci posledních projevů státní samostatnosti a k přichýlení se "k tomu tam se dubisku", tentokrát ne k Rusku, ale k EU.

Pak už všichni budou muset pochopit, i ty největší "hlavy dubové", že spása spočívá v jednotném globalizovaném světě, v němž něco tak přízemního a nedokonalého jako národní stát a demokracie nemají místo.

A najdou-li se přece jen ti "méně chápající", pak tu existují přesvědčovací metody, jejichž účinnost již byla ověřena, dokonce v nedávné minulosti.

Na to se nezapomíná.