I teď mají smysl stará auta s lidskou tváří a dimenzí

Brouk je víc než auto, říká představitel firmy Volkswagen a má pravdu. Když VW ohlašuje definitivní konec modelu Brouk, lze v tom vidět důsledky konkurenčního boje, technologických změn či koncernové politiky, ale i cosi navíc. Čteme nekrolog modelu, který se vyráběl 80 let. Modelu, který překonal původní zadání i očekávání a změnil se v symbol společenského statusu, ba nekonformity. Stal se tématem možná víc pro sociology než pro techniky.

Ne náhodou novému broukovi nejvíce konkurovaly nové mini a nový Fiat 500. Vyrábějí se (s pauzou) už 60 let. Patřil by k nim i Citroën 2CV zvaný kachna, kdyby ho v roce 1990 výrobce „nezařízl“. Mají cosi společného. Ač jsou technicky inovované pro 21. století, uchovaly si „lidskou tvář“, kulatá světla, oblé tvary a nezaměnitelný „kukuč“, což působí individualisticky. Dokládají, že zákazník se ne vždy chová jako ryzí homo oeconomicus, ale projevuje své touhy i nostalgie.

Původní požadavek na brouka zněl, aby třetí říše měla auto, které uveze dva dospělé a tři děti rychlostí 100 kilometrů a stálo by pod 1000 marek. Kachna měla v poválečné rozbité Francii uvézt čtyři venkovany, pytel brambor a ošatku vajec přes pole, aniž by se rozbilo jediné vejce. Těžko mohl někdo očekávat, že z toho vzniknou auta pro široké vrstvy včetně intelektuálů, nonkonformistů a hippies. Auta, kterých se prodá 21 milionů (brouk) či pět milionů (kachna).

Kříšení brouka, mini či Fiatu 500 naznačuje cosi obecnějšího. I v éře technologické revoluce, dopravních vizí Elona Muska a robotizace trvá zájem o výrobky s lidskou tváří a dimenzí. A to i v branži osobních aut.

LN, 16.9.2018