Na film Uvnitř vnitra jsem se těšil. Pozvánka říkala, že zachycuje osud Kamila Pixy, jednoho ze zakladatelů komunistické Státní bezpečnosti a později ředitele Krátkého filmu. O Pixově neblahé úloze v StB jsem ledacos četl, o jeho kladné roli, kdy za normalizace chránil různé vyhozené lidi, jsem slýchal přímo od nich. Teď se podařilo režiséru Josefu Císařovskému natočit s Pixou, posledním žijícím estébáckým esem, otevřený rozhovor. Ve čtvrtek jsem tento dokument zhlédl při předvádění v kinu Mat, ČT 2 ho bude vysílat 21. února.

Je to otřes. Člověk, který ve jménu komunistických „světlých zítřků“ zatýkal a nechával mučit „buržoazní elementy a zrádce“, na to vzpomíná s jakýmsi cynickým přesvědčením o své pravdě. Zvláště působivé je jeho lhaní o umučení jednoho Brňáka, podezřelého ze styků s francouzskou tajnou službou. Jako velký paradox na mne zapůsobilo, že Pixu přijal do služeb vnitra generál Josef Bartík, „kulhavý ďábel“, jak mu před válkou říkal šéf abwehru admirál Canaris, ten Bartík, kterého StB po únoru věznila. Pixa přežil první čistku v StB na počátku padesátých let, druhá čistka ho semlela, ale ne do vězení, nýbrž do fešáckého zaměstnání – stal se šéfem Krátkého filmu. Průpravu k téhle funkci měl dokonalou – nechával natáčet milostné scény českých prostitutek ve službách StB se západními diplomaty, vyráběl tedy pornografii, která měla sloužit k vydírání, ale skončila jako večerní kino pro funkcionáře StB a sovětské poradce.

V Krátkém filmu panoval jako osvícený monarcha. Vzpomínám, jak režisér Václav Hampl (+), vyhozený z Armádního filmu, si liboval, že může dělat náročné projekty, aniž by ho kdo popoháněl, totéž jeden dramaturg. Za jeho vlády tam skutečně vznikla řada zajímavých filmů.

Kdo ho kryl, že se tak mohl chovat? On sám tvrdí, že kamarádi z NDR, s nimiž byl za války v koncentráku a kteří byli nyní vysokými stranickými funkcionáři. Myslím, že je to jenom malý díl pravdy – od tajných služeb se nikdy neodchází. Pixa měl důvěru Sovětů a NKVD - KGB si uměla své lidi vždycky podržet. Její šéfové mysleli strategicky dopředu, nenechávali se oblafnout okamžitými náladami.

Tento dokument je i „absurdním dokladem ničivé a sebedestruktivní síly“ komunistické ideologie, jak praví tiskové oznámení. Plně potvrzuji. Svým způsobem to zvýrazňuje i Pixova tvář pokrytá vráskami, někdy dost neoholená.

Samozřejmě jako každý člověk, který má příležitost veřejně se vyznat ze svého života, se stylizuje do role hrdiny. Několik historiků, kteří prostudovali svazky StB, nám však vykládá, jak to ve skutečnosti bylo. Z toho všeho vyplývá, že Pixa patřil mezi zločince, kteří by dnes měli stát před soudem. Kladná role v Krátkém filmu nemůže vyvážit zločiny předcházející.

Bohužel, tento film je promarněnou příležitostí. Režisér a scénárista v jedné osobě se snažil umocnit řadu momentů použitím útržků z kreslených filmů podmalovaných zvuky a hudbou. Jenže zapomněl na laskavé diváky, kteří o tomto člověku a době nic nevědí – jim způsobí v hlavách jenom zmatek. Kdyby ubral na takzvané uměleckosti, o niž mu šlo, a místo těchto výkřiků tam komentátor vysvětloval a spojoval jednotlivé události, bylo by to srozumitelnější. Škoda, obrovská škoda.

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz